Jo, Paříž není Praha (ale i tam jsem dostal facku)

Obě města jsem navštívil: Paříž jednou, Prahu víckrát (dneska zatím čtyřikrát, a ještě mě čtyři návštěvy čekají).

Paříž jsem viděl na Velikonoce, když mi bylo šestnáct. Ten věk je důležitý, abyste pochopili, co jsem si celou dobu o tom výletu s maminkou myslel, zvlášť když přišel nečekaně, a já měl původně jít na burzu pro videokazetu s černou kopií filmu Dokonalý svět (spoiler – Costner tam umřel).

Dával jsem to mamince najevo tak dlouho a tak silně, až jsem dostal pod Eiffelkou facku. Maminka možná bude tvrdit, že mi ji dala až ve výtahu, ale tomu nevěřím, protože by se tolik ve stísněném prostředí s hromadou lidí nenapřáhla. Ačkoli moje maminka umí i ty krátké rány, jak přilítnou, ani nevíte odkud.

Teď se to v Paříži fackuje zas. Prý kvůli nespokojenosti lidí s vládou a jejími výsledky. Prý se tomu říkají demonstrace. To ale bude nějaký omyl, neboť demonstrace vypadají úplně jinak. A rozhodně na nich neteče krev. Ještě to tak.

Taková správná demonstrace se neobejde bez řečníků, bez zpěváků a kapel (někdy zpěváků a kapel, kteří hráli už na jiných demonstracích proti něčemu opačnému, ale to nevadí, paměť je selektivní věc), lidi tam jásají a provolávají hesla, jak jsou se vším a s každým nespokojení, všichni vědí všechno, a ještě víc ti na pódiu, a pak se jde domů. To by tak hrálo, aby se do toho nějak pletla policie. Ty tam jsou na efekt, ne na práci. Tohle v Paříži nepochopili.

My Češi neválčíme, jak napsal Hrabal, a i Švejk se maďarskému vojáku v nádražní hospodě svěřil, že bojová fronta není nic pro něj. My a za něco se prát, no to mi povídejte, to si ani představit neumím. Pěkně klidně. Zaprotestovat si, zazpívat hymnu, a hajdy domů na televizi. My víme, že se nic nezmění, ale máme ten pocit, že něco pro to děláme. Ti Frantíci jsou úplně vedle, takhle se mrzačit.

Dokonce jsem viděl video, kde obří stříkačka stříkala do oken úřadu výkaly. To se stát tady, tak největší starost adresátů bude, jestli mají demonstranti od těch hoven účtenku. Nebo jak pod rukou prodat litry kvalitního hnojiva. Řešit to nějak s jiným významem, ale jděte mi k šípku, my jsme Češi, ne.

Zlí jazykové tvrdí, že ve Francii začíná revoluce – to je taky fáma. My přeci víme, že správná revoluce je o pochodech, svíčkách, připraveném setkání s policisty na ulici s ranami obuchem, falešnými mrtvými, následném burcování lidu, že jim bijou děti, a pak se tomu dá název Sametová, protože svátek s názvem Den, kdy jsme vám to dali, případně Dělejte si to teď sami tak hezky zní.

Nějaká revoluce, kde se bijou lidi ve velkým a zatýká se, prosím vás, kde jste to viděli. Ty Francouzi jsou blázni, chudáci.

Pravda, jedna věc se jim nedá upřít, mají úspěch – a ještě ho mít budou. Jejich vláda ledacos přerušila, ale zase si vezměte, kde je potom ta možnost si zase někdy pěkně zademonstrovat. To je do nebe volající. Nás demonstrace mentálně naplňují, a já bych se pak ani nepodíval s tramvají do odklonu, kdyby čas od času nějaká nebyla.

Ty Frantící to prostě voraj.

Ale dobrá zpráva. Asi se u nás něco chystá. Jsou v Praze místa, kde se zase shlukují lidé, jsou tam kapely a zpěváci, a tak je možná něco ve vzduchu. Něco velkýho. Protože těch míst je po Praze hodně. To vypadá na nějakou velkou akci. I policajty sem tam zahlídnul. Vysvětlovala něco nějaké stařence. Takže kdo ví, jestli se nepřipravoval zásah.

Víte, oni tomu říkají Vánoční trhy – ale my víme své.

A teď Vážně: Pařížané, držím Vám palce. Na Vás s tou revolucí prostě nemáme. Nemáme ji v krvi.

Viva la France