Včera 17. září se v pražském kině MAT uskutečnila neveřejná předpremiéra dokumentu Jiřího Moravčíka: Jan Hus 1415-2015. Třebaže po datu výročí a oslav (možná právě proto), snímek se na Jana Husa podíval netradičním po(d)hledem.
Nebo se vlastně Jan Hus podíval na nás. V dokumentu stloukaným na koleni, s nulovým rozpočtem, a právě tak upřímným.
Po polovině, jež se na Jana Husa dívá klasickým pohledem dějepisce (ačkoli i zde je zřetelné rozčarování s nakládáním slova pravda a lež), se v dokumentu objevuje dnešní doba – a to obrazem a slovem popsaná takovým způsobem, za nějž tady na blogu sklízíme uznání, souhlasné kývání hlavou a karmu.
V několika desítkách minut se pan Moravčík dotknul současných témat korupce, jejich představitelů bez anonymity, krizí, jak ekonomických až nakonec uprchlických. Vše jakoby očima Jana Husa, který v tomto pohledu kroutí hlavou a uvědomuje si, že za šest set let od svého úmrtí, (přes technický pokrok vykreslený koláží proudící vody a obrázků světových dějin), svět nijak nepokročil a stále dokola opakuje své chyby, na něž doplácí pouze obyčejní lidé, zatímco moci páni bohatnou a tloustnou – a to nejen fyzicky, ale hlavně na svém egu.
Pohledem znaveného člověka řešíme další otázky jako třeba církevní restituce, jež ne náhodou připomenou vydávání a kupování odpustků, kauzy politiků a dostaneme se i k nechvalně proslulému incidentu s prezidentem a hezkým perem
(Citát od diváka: Kdyby tohle viděl každý občan a uvědomil si pravdu, při příštích volbách by se do parlamentu žádná ze současných zvolených stran nedostala.)
Nejsem filmový kritik, ale rád se podělím o nadšení z hudby, kterou složil sedmadvacetiletý student filmové školy Patrik Ulrich, pro něhož je skládání pouze zálibou. Dokument obdařil historickou, mrazivou, leč nehororovou hudbou, která vám připomene procházku po katedrále nebo kostele, v němž se vás na každém kroku dotýká chlad a taková ta jakoby zatuchlost. Sám autor hudby dodává, že při skládání podobné hudby netřeba kopírovat její styl, nebo chcete-li notovou řeč, nýbrž atmosféru oné doby.
Dokument je zajímavý, akorát je škoda, že podobné dílo nikdy nespatříte v programu větší televize (snad na malých projekcích v kinech) – neboť doba dospěla tak daleko, že by její majitelé a mecenáši byli sami proti sobě a nikdo nebude snášet do vlastního hnízda.
(Z dokumentu: Mistr Jan by dnes spatřil zemi, kde za peníze lze koupit úplně všechno včetně vysokoškolských titulů. Spatřil by zemi, kde zvolení zástupci - místo toho, aby řádně tuto zemi spravovali - se navzájem odposlouchávají, nahrávají a uplácejí. Spatřil by zemi, kde celé roky řádí organizovaný zločinecký gang policistů, aniž by si toho po celou tu dobu kdokoli všiml. Spatřil by zemi, kde veřejné peníze vybrané od všech občanů a určené na provoz státu mizí po miliardách v bezedných černých dírách v síti stále nenasytnějších chapadel, zbrojařských, farmaceutických, developerských a dalších a dalších chobotnic.)
Není co dodat.
