Jak napsat bestseller (pravděpodobně)

Vzhledem k probíhající soutěži Letní povídka mě tak napadlo, že když povídku mám, jak bych se nejspíš měl pustit do románu. To slovo JAK tak bylo docela na správném místě. Jednoduché to není. Zvláště dneska.

A jelikož mě to napadlo na konečný na Vypichu, a mě když něco napadne, začne mi to v hlavě šrotovat, zničehonic jsem měl ve voze (ačkoli to předpisy ve smyčkách nepovolují) tři Múzy.

Kdo si myslí, že Múzy jsou ženy, co poletují, a mají lehoulinké tógy, v nichž prosvítají ňadra a přírodní klín, je na omylu. Je to poněkud zvrácená romantická představa. Co vím, ženy coby múzy chodí pouze za kolegyněmi a jsou to většinou dle popisu babochlapi. U mužů to není o moc lepší. Naše Múzy jsou oškliví chlapi, většinou drzí jak bankéři, jsou v obleku, koukají na vás a říkají: "Proč nepíšeš, blbečku?" a ještě na vás vejrají, jako byste měli dvě hlavy.

A první hned spustil: "Musíš chytit vlnu. Nic nenechat náhodě. Koukej, co se kolem tebe děje. O uprchlíkách musíš psát. Syrský deník, v ich formě. Vo chudákovi, co vypad z rodný země, přeplul moře, Srb ho znásilnil, v Maďarsku se namotal přes plot a navíc dostal přes držku. To je vono. Pěknej naturalismus, aby se lidi hádali, jestli je to román prouprchlickej nebo proti. Něco jako rasistický Umučení Krista od Gibsona, tam taky lidi do dneška nevěděj, jestli ty židy miluje, nebo je chce všechny narvat do komína!"

A druhej, co navzdory předpisům kouřil cigaretu a občas si přihnul z plácačky skotský.: "Kašli na uprchlíky, to se neprodá. Piš vo sobě, ale jako vo spisovateli, a pěkně bulvárně. I když samozřejmě budeš bulvár všude pomlouvat a soudit se s ním vo sto šest. Ty budeš psát jako voni, ale vo sobě, rozumíš, kde si se vožral, jakou ženskou si přeříznul, koho si kde stáhnul v kostkách. Vobčas tam hodíš nějakej citát, aby bylo vidět, že nejsi kretén, a hlavně, to si pamatuj, Hewlit, masturbovat, pořád masturbovat, každou desátou stránku drandit Kadla, a ještě k tomu vymyslet nějakej chytrej citát, jako že, masturbace je pravdivá forma sexu, nebo že kdo honí dotýká se podstaty lidství. To je vono, tak se na to musí."

A třetí, starší, co popíjel lahvové pivo: "A kde je poetika všedního dne? Ty jsi tramvaják, z Libně, skoro, tak to tam dej, neboj se toho. Klidně napiš: A stál jsme v koloně v Holešovicích, protože na Výstavišti byla velká sláva, aniž se vědělo čí, a kolem tekly proudy lidí, a já i když spěchal na Anděla na přestávku, jsem se nezlobil, naopak, já věděl, že ty lidi v autech miluju, že bych nejraději vystoupil a každého se přes okýnko dotýkal jako to dělal pan Ježíš, abych jim dal něco ze sebe, něco z toho klidu, z toho nespěchání, z toho vesmírnýho nekonečna, a pak se kolona pohnula a mezi kolejemi jel cyklista a neuhnul, a já věděl, že to nedělá schválně, ale že chce být taky na chvilku součástí těch kolejí, a já ani nezvonil, ale jen jel za ním a koukal, jak mu vlají dredy, a pak už to nevydržel a uhnul a na mě zavolal, že jsem pan Čurák!"

"To je vono, " řekl ten druhej a típnul cigaretu o okno. "Nadávky, to musí bejt, čurák, píča, kunda, zmrd, mrdka, to lidi chtěj, lidi jsou úchylný!"

"A kde je potom pragmatismus?" tázal se první a druhý mu řekl, aby si vylízal prdel.

"No to snad nebylo nutný, pane kolego, " řekl třetí.

"Ty si taky vyliž prdel. Chce román. A lidi nečtou, a když jo, tak kuchařky. Kdejakej herec nebo hééérečka je vydávaj, a já bych byl rád, kdyby je vydal zase nějakej kuchař!"

"A co Pohlreich nebo Babica?" zeptal se první.

"Polšíka beru, ten to umí, tomu to kouká z vočí. Kdybych měl drobný pětikilo, hned si k němu skočím na buřta, ale s Babicou si se posral v kině, co? Víš jakej rozdíl mezi nim a MacGyverem? MacGyver udělá z hovna bombu. Babica pomazánku!"

"Ho ho ho, to bylo naturalistické," řekl první.

"Ty už mě taky dlouho sereš," křiknul druhý a vrhl se na něj.

"A všude tekla láska," říkal třetí, zatímco druhý škrtil prvního," a bylo to jako se dívat do okýnek samotného Boha, co bydlel v každé libeňské hospůdce, a pod nimi šuměla Rokytka, a já se díval po světě skrze orosený půllitr a zdálo se mi, že lidé nejsou tak zlí, jak se dělají, že jen v nich je něco chvilku špatně, ale ta chvilka se stávala kratší a a kratší, dokud nezmizela."

"Ty taky nevíš, kdy přestat," houknul na něj třetí.

A začal bordel. Jako vždycky když diskutují literáti.

Sednul jsem si do kabiny, zavřel za sebou dveře a koukal na čekající autobusy. Zdálo se, že v souladu umí žít jen ti a tramvaje. Za mnou někdo rozbil láhev o něčí ego.