Musím uznat, že já jsem byl v partnerských vztazích od podobných nákupů ušetřen – tedy nákupů ve vztahu Muž-Ženské věci. Jediné, co jsem v tomto ohledu kdy kupoval, byly vložky. Ty vložky.
Dodnes si to pamatuju. Always, čtyři kapičky, křidélka. Asi aby mohla uletět – což taky nakonec udělala. Včera jsme měli pětileté výročí, kdy mi moji leteckou novinku oznámila.
Někdy mám pocit, že místo toho řekla kletbu: Za piky muky, muří nožka – ať je z Tebe Always vložka.
Vyprávěl mi stejně déle mladý kolega jak já, jak pro svoji čerstvou lásku, kupoval řasenku. Přišla mu prý jako rozumný kompromis mezi nevímnicortěnkách a nevímnicobarváchnaobličej. Prý je řasenka navíc intimní – což jsem já nepochopil.
Kolega si na nic nehrál a hned při vstupu do drogérie požádal první prodavačku při ruce o pomoc.
"Dobrý den, budu potřebovat pomoc," řekl kolega.
"Dobrýýý den. Ráda. Co to bude?"
"Potřebuju řasenku!"
"Pro sebe?"
Při téhle otázce kolega prý zaváhal. Nevěděl, zdali otázku žena myslí vážně. Třeba i česká drogérie se stala světově genderově neutrální pro všechny. Nakonec usoudil, že ne.
"Ne, pro přítelkyni."
"Kolik jí je?" tázala se prodavačka
"Tý řasence?" odvětil kolega.
Nijak do teď netušil, že tato součást dámských kabelek se liší na roky. Že může být řasenka mladá či stará.
"Neee," řekla prodavačka a usmála se. "Tý přítelkyni."
"38," zalhal. Ješitně stáhnul věk pod čtyřicet, aby se cítil jako divokej kozel před důchodem.
Prodavačka ho vedla k nabídkovým poličkám a sáhla po barevné řasence.
"Jaký má řasy?" ptala se.
"Krásný!" odpověděl.
"Tak jsem to nemyslela. Jaký je má typově?"
Kolega pokrčil rameny. Na typ řas ji ještě nezkoumal. Navíc prý měl pocit, jestli náhodou nemluví o řasách jiných – o těch, co spadají mezi nižší rostliny.
"No prostě je má," řekl.
"Tahle je s přídavkem vosku, na te, čichněte si!"
Vůbec nic necítil, ale řekl, že krásně voní jako plástev.
"Ještě máme tuhle," řekla prodavačka a sahala do jiné poličky.
"Já beru tuhle!" řekl kolega.
Když platil, zeptala se ho, jestli nechce ještě make-up? Podíval se na ní svým zpoceným obličejem a řekl, že je to dobrý, že už teče sám. Sice nevím, jak to myslel, ale prodavačka se prý rozesmála.
Jaký měla řasenka u partnerky úspěch, už neřekl, ale je jasné, že doby se až tak nemění. Dřív šel kvůli lásce Orfeus do podsvětí, dneska chlap do drogérie.
Historku slyšela kolegyně, a abychom byli vyvážení (genderově, jak jinak), vyprávěla nám, jak její manžel, tenkrát na smrt nemocný rýmičkou, projevil přání se naposledy se svojí manželkou pomilovat. Avšak, ouha, jejich antikoncepce, prezervativy došly. Došlo k drobné hádce, kdo si co má včas obstarat, při níž se manželův stav zhoršoval natolik, že se hodiny života ztenčily na minuty. Nakonec kolegyně svolila a odešla na nákup.
O hodinu později hodila na umírajícího manžela s erekcí modrou krabičku. Její výraz prý rozhodně nenaznačoval přijatelné city. Nicméně na vysvětlenou, co se v krámě odehrávalo, stačily její věty:
"Na, tady máš. Koukali na mě a já si připadala jako kurva!"
