- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Jednou jsem byl vyslán koupit dámské vložky. Manželka měla dost divokou chřipku a netroufala si ven. Tak jsem vyrazil do drogerie. Jenže tam byl na můj vkus příliš velký repertoár, tak jsem tam chodil a přemítal které. Prodavačky "čuměly" a asi měly pocit, že jdu krást. Byl jsem ostře sledován .
Naštěstí se v drogerii objevila spolužačka a bylo po starostech.
Při dalším nákupu (za několik let) už jsem nebyl "pomalý" zákazník . . .
Jsem rád, že v některých věcech nejsem sám - ale dneska jsem už taky odborník.
Veselých historek není nikdy dost, a tahle se vám povedla
Ano, tohle Pavel umí, rozesmát mě.
A to vždycky potěší, když někdo o tom druhém řekne, že něco umí, a co umí, je dobře. Díky.
Pavle, článek je to pěkný a zasmála jsem se. Ale mám jednu výtku. Jsme dnes oba v "zaujálech", ale název Vašeho blogu je tak zajímavý, že na rozdíl od toho mého na sebe strhává pozornost.
Ale no tak, ale no tak paní kolegyně - já mám na názvy smůlu, já je prostě neumím, avšak tady se to konečně trochu povedlo. Tak mi to přejte.
šmarja chlape! No konečně mě někdo dneska rozesmál! A už vím, o čem bude můj blog
No to jsem ale rád - jsem se ale snažil.
Nakup damske kosmetiky bez presnych instrukci vcetne fotky pozadovaneho produktu jsem uz davno vzdal, neb jsem se nikdy netrefil do vkusu dane osoby
Ale vemte to dobrodružství - kam se na tohle hrabe Indiana Jones.
Ty kondomy klidně koupím, ale poslat chlapa pro pastelky, to fakt nikdy.
Pastelky? No to je na vraždu. Pastelky jsou pastelky. A co jako má být. Prostě pastelky.
Hm...prezervativy... moje tehdy ani ne dvouletá dcera se dožadovala v obchodě čehosi u pokladny. V páteční špičce (píše se zhruba rok 1989) v samoobsluze sedí ve vozíku, vozík stojí ve frontě k pokladně, ona ukazuje malým prstem na pokladnu a říká "o-ačku ci".
Ostravsko je specifické i jazykem a zmíněný výraz s "l" místo pomlčky slouží jako lidové označení prezervativů, které u pokladny samozřejmě jsou. Dcera "olačku" opravdu chce. Natahuje prstík víc a víc, zvyšuje intenzitu i hlasitost požadavku...já se propadám pod zem a cítím potoky potu na zádech....
Dostaneme se k pokladně...malá se natáhne a spokojeně so podá lízátko se Smolíčkem pacholíčkem za 45 haléřů, s blaženým výrazem mi ho ukáže: "O-ačku mám, mami."
Nezapomenutelně vryto do paměti.
A já jsem rád, že můj příspěvek Vám tu vzpomínku pěkně oživil a Vy se s ní s námi podělila.