Jak mám obavy o Romské uprchlíky z Ukrajiny (a o Vládu)

Někteří z nich mají současnou adresu ve Vysočanech v parku, kam je umístil Magistrát, a nejde zrovna o klidné a vhodné místo na tábor.

Mám takový zvláštní pocit, jako by pan Primátor (nebo ten, kdo o tom rozhoduje) chtěl tenhle problém umístit co nejdál od sebe a nevyužil místo jako Karlovo Náměstí, Petřínské sady, Valdštejnskou zahradu nebo Folimanku. Chudáci uprchlíci i tak mohou mluvit o štěstí, že neskončili až někde u Běchovic.

Já jsem z Vysočan a jsem přímo zděšen, kde tihle uprchlíci musí stanovat. Ne nadarmo se říkalo, že Žižkovu a Libni zdaleka se vyhni, což platí i nadále. Vysočany nejsou klidným místem, jak se uvádí v sloganech některých kanceláří s nemovitostmi, ale jde o docela drsné místo, kde se tu a tam stane nějaké to násilí, injekční stříkačky (asi od diabetiků) se válejí v pískovištích a večerním cestám domů se ne neprávem přezdívá „bojovky“.

Uprchlíci kdyby věděli, kde se ocitli, to by panu Primátorovi (nebo tomu, kdo o nich rozhoduje) vycinkali. A kdyby se ještě dozvěděli, co o nich říká pan ministr Rakušan, a říká to, že možná nejsou přímo z Ukrajiny, to by byli hodně smutní.

A nejen oni. Smutní by byli i ostatní, kteří se snaží uprchlíkům pomáhat a shánějí pomoc kde mohou, třeba tím, že dokola všude píšou čísla účtů, kam poslat peníze, i když sami třeba nic nedají.

Jak jsem pozoroval, zneklidněn nejsem sám. Koukal jsem na stránky Romea.cz a tam už taky redaktoři a jejich články ukázali svoji nespokojenost se skutečností.

Možná někoho zaujme, proč už Romové byty nemají a žijí ve stanech – já jsem se na stránkách Romea.cz dozvěděl z citace toto:

"Romové mají trošku specifické požadavky, chtějí být pospolu a ve velkých počtech, třeba 30 až 50 lidí. Snažíme se hledat ubytování pro každého, ať už to jsou specifické skupiny lidí nebo invalidé, či chovatelé domácích mazlíčků. Reagujeme na nabídky, které máme de facto celorepublikové a ty se snažíme naplnit. A ve chvíli, kdy je to ubytování už opravdu zaplněné a nemůžeme najednou umístit 30 až 50 lidí, tak v tom případě pro ně musíme hledat náhradní řešení," uvedl pro zpravodajský server Romea.cz Martin Kavka.

A teď změníme tóninu:

Na tomhle případě vidíte, jak jsme jako země v čele s našimi představiteli krizi s uprchlíky podělali.

Měli jsme to udělat jako Poláci, kteří už na hranici evidovali, kdo je kdo, a teprve potom ho pustili, nebo nepustili, do vlastní země. My ne, my sluníčkáři s tyčí made in EU zaraženou v zadnici, díky níž se kýváme jako loutky, děláme líbivou politiku, aby si její představitelé zasloužili potlesk a do budoucna několik hezkých řádků pod svým jménem na Wikipedii. Jim bude úplně jedno, že země to odnese, oni budou ty řádky ukazovat až do smrti, jak to hezky zvládli.

Pustili jsme sem každého, a až na našem území řešili, kdo je kdo a co vlastně chce. Někdo chce bezpečí, aby na něj nestříleli, někdo jiný chce barák. Shodneme se na tom, že každý chce něco, co mu udělá radost.

Nezvládli jsme to. Co teď vypadá, jako že je v pohodě, a je to i třeba na potlesk, se za několik měsíců ukáže jako obrovská ekonomická neschopnost, která nás vyždímá neskutečným způsobem. A nejde teď přímo o uprchlíky – ti za to nemůžou, ti přijali, co jsme jim nabídli. Můžete na to aplikovat rčení: Blbej kdo dává, blbější kdo nebere.

Pokud už ministr Rakušan přizná, že něco nezvládá – a nejde jenom o romské uprchlíky, on už se vyjádřil dříve, že mnoho skutečností není tak růžových, jak se to prezentovalo – můžete na to vzít jed, že situace už ve skutečnosti přesáhla přijatelnou mez.

Všimněte si také, že pan ministr poté, co se dostal do Vlády, se už jenom jako by omlouvá. Tohle nám nevyšlo, tohle jsme neviděli, tenhle udělal průšvih, tady musíme jinak.

Víte jako kdo mi připadá? Jako člověk, který nechtěl být ve Vládě, ale jenom chtěl být zvolený, aby porazil Babiše. Člověk, který se dozví, že vyhrál, a pak se lidí kolem zeptá – a co teď?

Ale zpátky k současné romské otázce.

Musíte uznat, že není fér, když sem dorazí uprchlík před válkou a diktuje si podmínky pro život. Myslím, že tohle může přijmout opravdu už jenom člověk, který je úplně mimo a bojí se nejen si dupnout, ale už i uprdnout. Jenže na druhou stranu, tohle jsme si zavinili sami. Ukázali jsme Evropě, co jsme zač, že jsme kývači na všechno, a ještě děláme ramena, že jsme na to stejně dobře ekonomicky jako Němci. Chováme se tak a oni se nám smějí a dodávají, že když se tak vytahujeme, tak ať v tom pokračujeme.

Budou další problémy. A já nečekal, že společně s problémy s válkou se objeví i problémy, které nejsou sice pro nás nové, ale stále jsou zbytečné.