Jak jsem málem vlastnil bezdomovce aneb Tady ho máte

Některé příběhy začínají bez specifikace časového úseku. Bylo nebylo. Prostě se stanou, a jak se staly, tak se převedou do vyprávění.

Někdy se tomu říká příběhová mlha, z níž příběh vypluje stejně, jako kdysi na mořích z mlhy vyplouvaly bludné koráby s mrtvými námořníky, kteří zpívali své skřehotavé Johoho.

Dnešní příběh však mlhu postrádá, neboť se stal ve středu 26.11. v 18.20 na Náměstí Republiky v lince 26 směr Divoká Šárka. Možná ho bude číst někdo, kdo byl přítomen, a potvrdí, že to tak bylo.

Pouze ve zkratce podotknu, že krom řešení líbajících se dvojic jsem započal řešit vánoční dopravní chaos s váženými klienty v hlavní roli. V pondělí bylo odstartováno a lidi vyrazily na hon za vánoční pohodou, která se s největší pravděpodobností nakonec neobjeví – a Vánoce navštíví stres, zklamané naděje a na Štědrý večer Pelíšky a další den kocovina.

Tudíž Vás prosím, Vážení klienti DP, nesnažte se své stresy ventilovat na řidičích MHD a nepovažujte zpoždění vozů MHD za kratochvíli jejich řidičů, neboť za něj ve většině případů (tak 99,9%) můžou okolní vlivy (blbci, páni tvorstva).

Zpět na Náměstí Republiky. Trpělivě jsem čekal, až nastoupí davy, protože mi nic jiného nezbývalo, a tu mi na okno klepe mladík. Okýnko ze zásady neotvírám – nikdy nevíte, co se potom stane. Nemusí se stát nic, ale taky vám třeba někdo hodí do vozu petardu, stříkne slzák, plivne na vás, nebo přímo ohodí hovnem. Mluvím ze své zkušenosti? Přál bych si říct, že ne, ale DP není žádná pohádka pro postýlkový čas.

Mladíka jsem přesunul pohledem ke dveřím, otevřu kabinu a co se jako děje?

"Máte tam bezdomovce, u třetích dveří, a strašně smrdí."

Za léta praxe jsem se neučil, že pouze jedna jediná reakce je správná. Nedat na sobě znát znechucení, nediskutovat o autorských právech na bezdomovce, zvednout zadek, zamknout kabinu a jít to řešit. Zpoždění nezpoždění – děláme to přeci pro lidi a všechny zaléváme láskou a pochopením.

Mladík mi poděkoval a hodlal zmizet. Vždycky mě v tomhle případě napadne, proč dotyčným zápach vadí až při vystupování, proč mi o něm nejdou říci o něco dříve?

(Tak víme proč. Bojí se, že by se dál možná díky buzení bezdomovce nepokračovalo, tak se takové věci nechávají až na vystoupení. Taková cena za ten smrad. Vydržel jsem to, ale vy si to teď půjdete za "trest" – moji blbost –  vyřídit!)

"Pojďte mi ho ukázat," říkám já.

Nechtělo se mu. V dnešní době je Hrdina člověk, co něco řekne trochu víc nahlas, a hned pro sichr zmizí v davu. Ale zmizet mu bylo asi blbý, tak šel a z dálky ukázal.

"Tady ho máte!"

Řekl to stejným tónem, jakým mi před několika týdny podobnou větu řekl stěhovák, který mi přivezl postel.

"Tady to máte," řekl stěhovák a hned dodal. "Koukám, že se už nemůžete dočkat."

Na vysvětlenou. Byl jsem při čekání na postel doma na lehko a najednou řeším telefon od řidiče dodávky, že bloudí kolem mé ulice a že mě nemůže najít. Tak jsem vyběhnul ven jenom v županu, plus něco pod ním a začal dělat maják.  

Pak jsem si uvědomil, že čekat na ulici v županu na novou postel, může být pro některé lidi zavádějící.

Hrdina zmizel v davu a já budil bezdomovce. Byl to stará páka, věděla svý a já taky. Přesně ten typ, co se myl před hodně dlouhou dobou, prsty jako bochánky, jak jsou oteklé po nadmíře chlastu, v obličeji mejkap všech opilců, rány a podlitiny, částečně zhnisané, zbytek strupovitý.

Zvednul se a šel. Někdy se stává, že se objeví nějaký biointelektuál s poruchou čichových receptorů a začne kázat o lidské svobodně a kouzlu lidské solidarity. Ne však v tomhle případě. Lidé okolo si oddychli, a samozřejmě nikdo nepoděkoval – proč taky? Je to moje práce rozdávat klid a lásku. Navíc ten muž byl vlastně můj.

Teď přijde čas podobných incidentů. Bude zima a hotely na kolejích jsou vítaným útulkem jako dříve ohřívárny. Téma stále na dlouhé debaty co a jak a proč.

Nedělám si iluze, že by se něco změnilo – jak s těmi, tak s těmi druhými.

Prostě Vás tam mám.