Heterosexuální běloch – zřejmě špatnej oddíl

Je srpen a začal nám obvyklý Prague Pride. Slavnost oslavující a oslovující cosi, o čem si organizátoři myslí, že většina lidí kolem vůbec nechápe. Ale chápou. Jen jestli to ale chápou samotní organizátoři.

Začnu tím, že mám mezi známými gaye i lesby, a to lesby takové, že se mi líbí natolik, že kolikrát si říkám, proč se něco takového zrodilo s láskou k ženám a tak trochu prosím osud, jestli by něco v podobném těle a s podobným rozumem nemohl poslat i v heterosexuálním obalu. Na mých známých je zvláštní, že výše uvedenou slavnost obzvlášť nemusí a vůbec se jí neúčastní. Když se jich zeptám proč ne – odpoví většinou: a proč jo?

Proč ukazovat, že jsem člověk. Prostě jsem. A jsem takový, a takového mě lidi kolem berou, a když ne, jejich problém, a s tím žádná slavnost nic neudělá – protože něco jiného je přesvědčovat lidi a druhá věc je dělat si jméno na show na základě myšlenky, která třeba právě s tou show vůbec nesouvisí.

Často jsem od nich slyšel, že si nemám plést slova gay/lesba a exhibicionista. Ty spolu nijak nesouvisí, i když rozdíl mezi nimi se organizátoři oslav snaží evidentně smáznout, a lze udělat demonstraci svobody i z případu, že se někdo doma pomaže marmeládou, skočí do babiččiných spoďárů a hodinu křepčí na Spice girls.

Heterosexuálové taky nemají pochody, protože je nepotřebují, a domnívám se, že je nepotřebují ani tyhle menšiny. Neřeknu, kdybychom žili ve společnosti, kde by láska ke stejnému pohlaví byla trestána, gaye a lesby bychom mučili, některé strkali do plynových komor a světu ukazovali, že podobný problém umíme řešit. Ale já si myslím, že my tady jsme právě k těmto lidem velmi tolerantní, a kdo umí využít příležitosti, umí se jim i podbízet. Třeba ve jménu volebních hlasů.

Chápu, že festival má rovněž ukázat právě na země, kde tak tolerantní v podobných otázkách nejsou, ale pořád nechápu, jak na to mají upozornit odhalené kozy transsexuálů v rytmu samby, chlapi pouze v adamkách s vycpanými varlaty, kopulační pohyby na ulici, vycucávání mozků ústy bez přestávky, barevné duhy, a provolávání do světa: "Božíčku, to je ale svoboděnka, jůůů!"

Mohlo by se zdát, že já nejsem tak tolerantní, jak jsem psal, a jak bývá v naší společnosti zvykem, je to jen nejspíš proto, že já jsem taky Gay. Skrytý. Co si to neumí přiznat. No, kdo ví. Nebudu to nijak rozmazávat: marmeládu mám rád borůvkovou, na album Spice World trsám hodiny, a nikdy prosím nezkoušejte penis potírat pálivými papričkami – pak si ho musíte vymáchat jedině v mléce, to od bolesti pomáhá.

Jsem tolerantní, jsem tolerantní k homosexuálům, ale to neznamená, že jsem tolerantní i v přemíře nevkusu, který někdy podobné oslavy doprovází. Svoboda je fajn, ale pokud postrádá morální poslušnost, stává se chaotickou.

Jako společnost dlouho debatujeme, zadali homosexuálům dovolit adopci. Já bych byl pro. A byl by jistě pro i člověk, který homosexuální pár vidí jako slušné občany. Jenže je otázka, zdali tenhle pohled nezkalí právě onen festival svobody a hrdosti a některé výjevy z něj. A nebyl bych možná daleko od pravdy, že někteří organizátoři tohle mají v úmyslu.

Homosexuálové si stěžují, že heterosexuální většina je homofobní. Menšiny uráží, perzekvuje je. Co když jsme se už ale dostali do období, že je to naopak. Někdy mám pocit, jako že když nejsem černej, teplej, muslim, uprchlík z Afriky, nemám ve společnosti šanci na zastání, nemám spolky, nemám právníky – mám jen právo držet hubu a makat a vydělávat na všechny okolo.

Tím nechci říct, že homosexuálové dostávají nějaké dávky, jen mě překvapilo, že tohle ještě nenavrhnul.

Prostě mám pocit, že když jsem v měřítkách doby něco, čemu se říká normální, jsem vlastně za svoji normálnost pro společnost ničím.

S těmi měřítky: často tady zmiňuju H. G. Wellse a jeho myšlenku o monstrech a zopakuji ji i tady – pokud v obyčejné společnosti se vyskytují monstra, jsou monstry, pokud se monstra pro dobu stanou početní normou, obyčejná společnost se stává monstrem.

Na závěr chci jen říct tohle. V názvu slavnosti je slovo Hrdost. Nebylo by od věci přemýšlet, zdali by nemělo být změněno na slovo Rozum – a po změně se k tomu výrazu přizpůsobit.

A o to přizpůsobení nejspíš jde především. Ze všech stran.