Jmenuje se Signal, ten festival, a pro mnohé ukazoval jasný signál, kam se vydat, a pro některé zase, kam ti druzí uvrhli nás.
(Psal jsem to už jindy a jinde, ale festival, jehož součástí je přesun obyvatel z bodu A do bodu B a někteří obyvatelé jsou přeci jenom trochu hovada, nemůže dopadnout dobře.)
Na rozdíl od minulých ročníků jsem neměl linky přímo přes hlavní atrakce, to jest část centra, Mírák, Karlín, tudíž bych si mohl pískat, ale nemohl jsem. Ani jsem jsi nehvízdnul, páč mě přešla sranda a došel kyslík.
Že na podobné večerní až noční festivaly chodí lidé s kočárky, jsem si už zvykl. I tříměsíční dítě má přeci právo u podobné atrakce spát, zatímco jeho rodiče si dělají selfie s kočárkem a věží, obdobně jako o den dříve s Gottovou rakví na Žofíně.
Je přeci pochopitelné, že i mladí rodičové chtějí žít a musí mít nějaké povyražení, jež tento moderní svět lidem poskytuje. Musí se žít, být cool a IN. Akorát kdyby to dítě k tomu nepřekáželo. Ale nevadí, ono si zvykne, a mobil, internet, hry a televize a nedostatek výchovy a lásky z něj udělá pravou osobnost.
První ostřejší výměna názorů Vážený klient VS ten debil, co ho veze zvoní a má sotva základku přišla už kolem sedmé hodiny večerní. Ten hodný klient-tatínek s kočárkem stál u druhých dveří a koukal na ně, jako by je chtěl sbalit (měl jsem tu tramvaj, kde kočárky nastupují třetími) a už byl skoro u pozvání na kafe. Už jsem zavíral dveře, tedy bzučel jako elektronický čmelák, když sebou cuknul a s kočárkem, maminkou a menším děvčátkem šel pomalu podél vozu dozadu. Každý tramvaják ví, že v té chvíli jde k soupravě, co stanicuje jako druhá.
Tenhle ne.
Strčil mi kočárek mezi dveře, ve chvíli kdy je mechanismus začal zavírat.
(Než se do mě pustíte, jen podotknu, že porušil několik bodu Městského přepravního řádu, a v tom prvním, že ho vůbec nezná. A v těch dalších o znamení řidiči, zdržování, porušení nástupu do zavíraných dveří, ale kdo by to řešil, stejně jste na jeho straně.)
Vynadáno jsem dostal na Kotlářce – a sprostě, hodně sprostě. Až se bojím to tady uveřejnit, takže pustím jen ta slabší slova a ostatní vyslabikuji.
"Nana na na," řekl tatínek (před dcerkou a ženou) "na na na, na na na nanananana, nananana, nananana, nana, na, nanananaa! Čuráku zasranej, zpíčenej!"
Ustál jsem to. Ustál. Jsem na to školený. S úsměvem a s pokorou, to jsem já. Ne, neudělal jsem to. Neskočil jsme po něm, nezakousl se mu do krku, nesprchoval si obličej horkou krví z jeho tepenného krvácení, neliboval si ve křiku jeho dcery, jíž jsem zadělal na slušné trauma, v němž bude v dospělosti lovit na konečných tramvajáky, neskákal jsem po chraptící mrtvole a neokusoval její ještě tlukoucí srdce jako pomstu, aby nikdy nenalezla klid.
Ne – ustál jsem to. Ustojím i písemnou stížnost. Je zajímavé kolik vážených klientů zná svá práva (všichni), a kolik své povinnosti (několik ano a obou si vážím).
První zničené dveře se objevily na Malostranském náměstí. Kdepak, jak něco není vaše, už k tomu nemáte ten správný cit. (Páni, objevil jsem Ameriku.) Ten hodný turista chtěl partnerce dokázat, že je správný Tarzan a ona vyvolená Jane, tak jí do přeplněné tramvaje dostal, za každou cenu – za cenu naši, zaplatíme to všichni (ne dobrý opravil jsem to, jsem na to kvalitně školený, ne ovšem už tak kvalitně placený) – připočtěte debilní kecy proč nejedeme v několika jazykových mutacích a zjistíte, že jsem za některé věci odměňován spíše symbolicky než přiměřeně.
Ne že bych tím chtěl naznačit, že za podobné akce by se měl udělovat rizikový příplatek, ne to ne – ani odborům nic nenaznačuju, protože ty už nevidí vůbec nic ani naznačování a mají svých starostí dost, kde sebrat další členy, pro něž nic nechtějí i nadále dělat.
Kultura je potřeba, bez ní dlouho nevydržíme – akorát ta není tak IN, aby se objevila nějaká další Gréta (zvláště teď, když nedostala Nobelovku), která by promluvila o stopě, jakou zanechávají za sebou lidi svým hnusným a arogantním chováním. Takže za kulturu musíte vytrpět něco, co vám zase ten požitek vezme. A lepší to nebude.
Bohužel, na tohle chybí ten správný "Signál".
A vlastně i ta Gréta.
