Erbenova Kytice má novou baladu

Tedy zatím krátkou, ale jsou to první kapičky, jež by mohly spustit delší déšť. Báseň byla nalezena v pozůstalosti paní Saratové z Telče. Nyní se už jenom očekává, kdy spustí /nebo ne/ hotovou revoluci. Podle mého nespustí nic.

DLOUHÝ HROB

I.

Ve Zvonale hřbitov pod košatými stromy

Za velkou zdí na obou stranách domy

Na jedné nové, veselé a svěží

Na druhé radosti najdeš jen stěží

+
Ty smutné jsou malé, opuštěné časem

Málokdy prohřáté slunečním jasem

Vedle nich kříže, květiny, svíce

Cesty tu končí, není jich více

+

Staré kříže času se uklání

Slyšet je tu občasné šeptání

Každý tu ví, že nezačne znova

Kdo ticho je, uslyší slova

+

Mrtví tu mluví, jako by ze spánku

Každému k sobě šeptají pozvánku

Kdo nedá si pozor a přání vyslyší

Mrtví si pro něj dojdou ze skrýší

II.

O něco výše dům, krásný a nový

Rodina jedna v něm život si hoví

Máma, táta, syn a dcera

Ta malá je dneska neposeda

+

Má hloupé otázky

Co k večeru se nehodí

Prý až ona umře

Kde si pak pohoví?

+

Prý jsou tu krátce

Na mámu jdou mdloby

Schyluje se k hádce

Prý tam dole nemají hroby

+

Hrob se přeci hodí

začíná se malá smát

Když tu máme být domorodí

Musíme jednou někam jít spát

+

Martinko, zlobidlo, říká táta

Takový hrob je půda svatá

Buď ráda, kde jsi, že ještě žiješ

Je lepší, než to když v hrobě hniješ

+

Máma spráskne ruce, o můj bože

Ona myslí na blbosti, proč a cože

Já dělám se rizotem, zlostí frká

Je ještě dítě a už chce být mrtvá

+

Bráška Luky skládá si kostku

Tedy ségru chtěl bych mít za starostku

Nápady má jako tele

Tu bych poslal do ...

+

Od táty facka, jen to hvízdne

Druhou o stůl málem pak slízne

Žádné nadávky, a to prý doslova

To je pak na hovno taková výchova

+

Martinka se spokojeně zubí

Novým hrobem dál se chlubí

Z rizota hrobeček, z okurky křížek

Nemůže prý za to, že je ten smíšek

+

A tati, co bude, až budu tuhá?

Ptá se dál, a hned otázka druhá

Bude tam máma a ty taky tati?

Nebudem si tam všichni překážeti?

+

Bráchu tam nechci, ze spánku prdí

Pořád se vrtí a strašně smrdí

Já chci bejt na boku, tak leží se skvěle

Plyšáky naskládám po celém těle

+

Máma už nemrká, jenom se diví

Táta vylítne a Luky civí 

Když na nic jinýho nechceš se ptát

Mazej se umejt, zuby a spát

+

Martinka odběhne, je plná zloby

Myslím to dobře, chci pro vás hroby

A vy na mě se zlou, nemám vás ráda

Když na mě kašlete, ukážu vám záda

+

Táta hned na mámu, že tohle má po ní

Máma je smutná, slzy velké roní

V rodině její určitě není to vina

Že mají doma malého nekrofila

III.

Teď už ale bez legrace

Je noc,

konec dnešnímu dni

Jsme zpátky u dlouhé zdi

+

Stromy šumí,

avšak větve se nehýbají

Budí se za zdí místní

K sobě šeptem promlouvají

+

Ta holka chce k nám,

Říkají tam hlasy

Není tak odvážná

Už svět jí nebaví asi

+

Chtěla by spát,

Klid svůj mít

Položená v hlíně

S námi tlít

+

Chce konec a nechce žít

Třeba se trápí

Svět jí bolí

A když smrt už si volí

My pomůžeme jí

Pro cokoli

+

Na cestu vedle zdi padl stín

Zkroutil se nejprve v protáhnutí

A pak jako když pohnete figurkou pěšce

Trhl sebou a pohnul se těžce

+

Okolí utichlo

Noc zdála se černější až na ten stín

Co plahočil se k novým domům

Pomalu a táhle jak největší splín

+

Ani psi neštěkali

Kočky se skryly, nedutaly

Spící květiny kolem vadly

Jejich listy suše chřadly

+

A tu dům, její

Stín se protáhl a zalil jej celý

Stal se ještě větší nocí

Byl omámen velkou mocí

+

Nemusel klepat

On přichází na pozvání

Bílá lebka se zbytkem zubů

S pramenem vlasů nad bledou skrání

IV.

Máma a táta dávno spí

Martinka pod dekou cítí chlad

Spánek jí kolébá sladkou lží

Netuší, že za okny plíží se hlad

+

Tam venku temnoty a děsu shluk

Jak průvod černý slz všech vdov

I pod peřinou uslyší šum

Martinko,

Ke mně máš už jenom skok

+

Pod peřinou, pelíšek zaječí

Tam přeci má být v noci bezpečí

Tam necítí se chladná zem

Tam se čeká na krásný sen

+

A za oknem vítr a ten divný zvuk

KOP KOP KOP

A za zvukem smích

Martinko,

Stále vám tu kopu hrob

+

Bojíš se holčičko?

Už nemáš proč

Pomůžu maličko

Osude skoč

+

Neplakej prosím

Nesnáším slzy

Dárek ti dám

Uvidíš brzy

+

Něco si chtěla,

pravidla znáš

Přála sis hodně

A tak to máš

+

Nesmíš se bránit

Nesmíš se bát

Chtěla si klid

Tak budeš spát

+

Sama se bojíš

To dobře znám

Nebudu zlý

Společnost dám

+

Tátovu radost

A ruku máminu

Lukyho společnost

Celou tvou rodinu

+

Už žádné starosti

Už žádné hádky

Nikdy to nevezmeš,

Martinko zpátky

+

Bylo to těsné

Hop nebo trop

Přání je splněno

Tady máš hrob

+

A pak tu ticho

V dálce štěkot psů

V.

Ráno svítáním zase se probudí

Někomu vytočí své další osudí

Však za zdí klid, tu se nespěchá

Osudu svému každý se tu ponechá

+

Avšak něco je jinak

Už na prvý pohled

Jako by na mrtvé

Nebral se ohled

+

Nastala tu v noci změna

Lopatou se země chvěla

Půlnoční nastala hodina

A je větší zdejší rodina

+

Bez hudby a bez řečí

V zemi chladné, v bezpečí

Bez pláče a bez vzlyků

Dosti světských cavyků

+

Něco vám ukážu

Nemusíte se bát

Vy ne

Když si to nebudete přát

+

Jen pojďte se podívat

O trochu blíže

Uvidíte čerstvý hrob

A na něm čtyři kříže