Začíná to připomínat Kubrikův film Dr. Divnoláska aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu.
Tam se taky řešilo, jak to jako bude po bombové apokalypse s partnerstvím, a kolik žen by mělo připadnout na jednoho muže.
S tímhle se sice pan premiér ještě neukázal, ale možná to nebude dlouho trvat a věci se začnou měnit i tímhle směrem. Zatím jsme u objímání. Vyzval nás k němu prostřednictvím médií, a my máme poslouchat.
Což mě vede k otázce, jestli ještě platí to se sexem od pana Prymuly, jestli jenom jako v okruhu blízkém? Ale asi ano.
No dobře – ale na nás single zase pan premiér zapomněl. Koho jako mám objímat já?
No dobře, rodiče, ano, udělám to – ale není to málo?
Neměl bych tedy v tomhle krizovém období nárok na nějakou partnerku. Neměla by vláda v tomhle směru taky nějak zapracovat. Když už tu máme mnohá nařízení a omezení, co nařízení, že lidé musí být minimálně ve dvou a povinně se dvě hodiny objímat.
Tohle ne, co? To se blbě poslouchá, že jo, vládo!
Jasně. Rada bude znít – nic nedáme, najděte si sami.
Dobrá rada nad zlato, ale má háček, tedy občas. Někdy se háček pro takovou nebo takového single jmenuje Manželka nebo Manžel toho druhého. To nedělá dobrotu, když si takhle na příkaz pana premiéra jdete někoho na obejmutí najít. To pak vznikají manželské trojúhelníky, i když vždycky jde o kosočtverec.
To pak nedopadá dobře. To pak někteří manželé před manželkami klečí a škemrají a slibují, co nehodlají splnit – anebo před manželi klečí manželky a nemají čas cokoliv slibovat, protože už sliby plní a mají jich plnou pusu.
Pan premiér by si taky měl dát pozor na pusu, protože někdy říká něco, co se nedá splnit. A to vůbec nepřemýšlím, jak to budou řešit ti, kde se už dva vůbec objímat nechtějí.
Už jenom další den ty titulky:
Ubodala manžela po projevu předsedy vlády.
Trpěl dlouho – oznámila.
No nic, byl jsme obejmout sloup – nebylo to ono.
Pan prezident by mi jistě poradil, abych obejmul strom – ale to taky není ono. Netvrdím, že francouzák od kůrovce není hardcore, ale když se rozjedete, tak pak plivete kůru.
Ach jo, co se dá dělat – musím hledat.
Romeo si taky našel svoji Julii (na chvíli), Čert Káču, Andrej Moniku – musím i já. Jdu tedy obejmout Sedmičku.
PS: Už večer ve výpravně – než vyrazím na bojovku s názvem Cesta domů po deváté – očekávám od kolegů otázky: "Hewlite, ty pícháš s Téčkem!"
Ne – jen dělám, co mi nařizuje vláda.
