O Múze jsem tady už mluvil. Včera natolik tak divoce, až jsem onen příspěvek dal do osobní kategorie, poněvadž by přes zvýšenou vzrušivost v hlavním proudu neobstál.
Jak jsem Vám říkal minule, Múzy jsou všudypřítomné. Neopustí Vás. Přidávám fotku pracovního stolu, abyste pochopili, s jakým malým prostorem se musí vypořádat, když si chce před počítač lehnout.
Další charakteristikou Múzy je, že jsou stále milující a vidí svět skrze pozitivní energie. Kdyby ony vládly všem, utopíme to tady kolem láskou. A v tomhle prostředí zkuste napsat něco politického.
"Napiš něco o lásce!" řekla Múza a rozvalila se na ploše stolu a zády se třela o stěnu.
"O lásce jsem psal včera," říkám já. "Až tak dobře, že jsem se s tím ani nesnažil vyjít na světlo, protože jsem redaktorům slíbil, že se o některý věci snažit nebudu!"
"Ale bylo to krásný, ááááááá. Hmmmmm. Já bych se zase koupala."
"Večer! Nemůžeš se pořád cachtat!"
"Tak napiš aspoň něco o líbání. To je krásný. Nemusíš hned jazyk na jazyk. Něco něžnýho. Jak se třeba dva dotýkají nosu nosem, hladí dechem, prostě se jenom tak hladí láskou."
"Nemůžu psát pořád dokola vo tomhle. Dneska má ANO volby a víš, jak bude o tom na blogu plno. Každej druhej o tom bude psát, tak se chci taky na tý vlně svízt."
"Ano, ano ano ano, ano ano anooooooo!"
"Bože, ne tohle ano, ale ANO, Arevanis. To je politická strana. Politika. Chápeš? Svinstvo. Tuntili tantili. Pro některý smysl života a nejkratší cesta, jak splatit hypotéku. To ty nemůžeš nikdy pochopit."
"Všichni bychom se měli milovat nehledě na politickou příslušnost. A navíc správná politika se dělá jenom v posteli. Chceš to vidět?"
"Ne děkuju, teď ne. Nestačilo ti, že jsem spal zas jenom čtyři hodiny a odpoledne mám šestku. Musím něco napsat."
"Piš o lásce."
"Musím psát o Babišovi!"
"Piš o zamilovaném Babišovi!"
"Bože. Nechceš skočit k Číňanovi pro polívku!"
"Copak ten Babiš se nikdy nezamiloval?"
"No... No, to bych tady strašně nerad rozváděl. Mohlo by to vypadat jako střet zájmů. Pak bych musel taky něco pustit o Zemanovi, a taky Kalouskovi.
"A ti nikdy nebyli zamilovaní? Nenosili květiny, neskládali básně, nezpívali pod okny svým vyvoleným. Áááááách, to je tak krásný. Cítíš levanduli? To je vůně klidné lásky."
"Arev, některý věci si ani nechci představovat, natož o nich psát. Někteří by po mně hned skočili a začali mi vytýkat populismus."
"Láska je všude. To moje ségra jednou dělala u jednoho snílka..."
"Jako u někoho od Pirátů, jo!"
"Ne. On nebyl pirát. Proč? Jen snílek. A tak trochu bandita."
"Takže SPD, chápu! Tam ta láska musí vypadat opravdu zajímavě. Tam už nezáleží na tom, jestli máš barvu kůže černou, žlutou, nebo normální."
"A ten bandita se zamiloval do jedný jeptišky!"
"Áááá, takže KDU-ČSL, o těch jsme taky dlouho neslyšel."
"A jak si asi, Pavlíku, myslíš, že to dopadlo?"
"Koalicí v opozici?"
"I ty jeden, (muck), měl by ses oholit. Žádná opozice. Bylo to velmi pozitivní a kreativní!"
"Jo, to oni umí, když se nikdo nedívá."
"Krásným miminkem!"
"Ano, nikdo se právě nedíval."
"No tak. Je neděle. Napiš o lásce. Proooosíííím, smutně koukám.
(Muck muck)
"Lidi to zas nebudou číst. Maximálně paní Slaninová, Dianová, pan Pražák a Pospíšil."
"Je jedno, jestli to čtou, ale jestli to prožívají."
(Úsměv zářících zoubků).
"Sbohem kariéro politického komentátora z kolejí."
Jako poslední v zástupu jeptišek připomínající smuteční pochod cupitala malá novicka s nápadně červenými rty. Jejich rudost ostře kontrastovala s bledou tváří, s tím málem, co jí roucho dovolilo odhalit okolnímu světu. I přes volnost šatů se však dala velmi dobře tušit mladá postava s menšími pevnými prsy a oblým zadečkem, který se v chůzi houpal do stran, jako by božímu světu mával radostí svých šestnácti let.
