Demonstranti z Václaváku netuší, že...

A tady by se dalo pokračovat mnoha domněnkami, nebo fakty – a rozdíl mezi nimi je právě v tom, kde a co a komu vlastně vykládáte.

Někdo, spíš takový bojovný revolucionář, by třeba řekl, že demonstranti netuší, s jakou silou si zahrávají a co z ní může vzejít, když se taková svoboda projevu nehlídá.

Někdo jiný, třeba zahraniční média, zase povědí, jak demonstranti netuší, že po listopadu 89 opět dělají dějiny – i když z vlastní zkušenosti a paměti vím, že tyhle dějiny byly opravdu k nezapomnění, a heslo Poručíme větru dešti, se změnilo na Sereme na počasí, budeme poroučet lidu.

Jiní, jinak jiní, by zase třeba namítli, že demonstranti z Václaváku netuší, že jsou opět jenom komparzem pro několik vyvolených nahoře, kteří sice mají pěkné ideje pro fungující společnost se vším všudy, kdy peníze nejsou alfou a omegou, ale namísto mamonu zvítězí pravda a láska, až nám z ní dobře nebude, poněvadž není nic normálnějšího, než že člověk obdrževší moc začne myslet spíše na svá zadní kolečka nežli na přední těch druhých a pravda a láska pro něj získá vlastní výhodnou nominální hodnotu.

Docela jiní zase začnou rozčilovat, neboť demonstranti z Václaváku netuší, že některé transparenty jsou na chlup stejné i s otrhanými rohy jako ty z jiných měst, jako by existovala nějaká demonstrační turistika a za účast se sbírala do cancáku razítka. Ale proč ne. Když někdo může jezdit na Maledivy protestovat proti nudě, proč by si někdo nemohl vyrazit demonstrovat proti poměrům.

A další a další by říkali další a další postřehy, jak demonstranti z Václaváku netuší, že… a bylo by to na strááášně dlouhý blog.

Ale já třeba můžu mluvit za sebe, a tak mohu říct toto:

Demonstranti z Václaváku netuší, že se do soupravy linky 5 všichni nevejdou.

Je zvláštní poslouchat hesla o slušnosti a upřímnosti, a pak vidět, že to v reálu nebude tak horké, že něco je kázat vodu, a pak chlastat víno, a že hesla vyřčená v anonymním davu se hůř plní v jednotném čísle – proč? Možná proto, že si člověk dneska myslí, že slušnost je slabost a ohleduplnost přežitek.

Co Vám budu povídat, cpali se do soupravy ze všech stran, a se vzpomínkou na povídku Šimka a Grossmanna "Moje jízda tramvají" musím konstatovat, že nikdo druhými dveřmi nevystupoval. Dokonce se mi zdálo, že už nikdo nikdy nevystoupí a z tramvaje se stane Bludný Holanďan pražské kolejové sítě.

Bzučet na výstrahu nemělo smysl. Dav dveře přepral. A přepral by i řidiče, když by na to přišlo.

Hodně lidí si na Václaváku přálo "jít dál", ale nožičky a hlavičky se jim moc používat nechtělo – asi proto, jak tam dlouho stáli.

Demonstrace je hezký začátek, třeba mnohého, ale je celkem na nic, když to taky všechno po ideové stránce demonstrací skončí. Ale je hezké, že alespoň tam (někde) si lidé chvilku rozumí, a to že si pak dají přes hubu v bitce o místo k stání (s tím k sezení nepočítejte, tam už sedí jiní), je už jen detail, který už moc lidí nebo média řešit nebudou.

Bohužel to budou řešit jenom řidiči MHD. A věřte, že za jejich lepší podmínky se moc lidí na Václaváku nesejde. To víte, není to tak aktuální a člověk při něčem takovém není příliš vidět.

Skončím tedy jedním citátem od mého kolegy, který kdysi dávno při podobném nastupování davu do mikrofonu řekl:

"Proboha, lidi, chovejte se alespoň jako zvířata!"