Nejhorší je, že v tramvaji jezdí načerno.

Ale fuj! N a č e r n o? Určitě jste chtěl nepsat bez řádně zaplaceného jízdného.

Mohu zde přispět se svou troškou do mlýna. Bydlíme ve vlastním bytě v panelovém domě Společenství vlastníků jednotek a postihla nás ta pohroma, že vlastník bytu nad námi zemřel a nový majitel ho dlouhodobě pronajímá. Vystřídala se tam spousta nájemníků a většina (až na níže uvedenou výjimku) měla jednu společnou vlastnost - neuměla se chovat v panelovém domě v době nočního klidu. A nemuselo jít rovnou o mejdany - k tomu, aby vás připravili o spánek stačilo dupání, mlácení dveřmi, hulákání, nebo rozkládání gauče o půlnoci s patřičnými zvukovými efekty. Špatné zkušenosti jsme měli s romskou rodinou hlavně kvůli jejich rozvětvené rodině, a úplně nejhorší pak s rozvedenou matkou se dvěma teenagery. Třikrát nám různí nájemníci vytopili koupelnu. V posledním roce tam bydleli čtyři Řekové z jedné stavební firmy. Zpočátku jsme z toho měli hrůzu, ale pak se ukázalo, že to bude naše nejšťastnější období. Celý den byli v práci, v bytě se chovali zcela tiše a spát chodili už po 21.hodině, protože brzo ráno vstávali. Ani jednou se tam neopili a nedělali vyrvál. Jediný rušivý element byl (nejspíše nachluchlý) užvaněný Řek, který pořád telefonoval domů a strašně u toho řval, ale to se dalo vydržet. Bohužel před týdnem se vystěhovali a místo nich je tam opět nějaká česká matka s dvěma teenagery a vypadá to zase hodně "výživně".

A dá se u nás žít s některými Čechy, např. blogery?

Celý blog mi přijde jako úvod k tomu hlavnímu (co teda vlastně dělají a jak se chovají), který byl sice zajímavý, ale protože to hlavní pak vůbec nepřišlo, karmu nedávám. Škoda, vypadalo to velmi "nadějně".

Y. N. Harari: 21 lekcí pro 21. století - v této publikaci se zamýšlí i nad osudem Evropy či EU, zda si Evropané nechají svou Evropu zničit. Není v tom žádný rasismus, žádná nesnášenlivost, je to naopak velmi chytré a mimořádně korektní čtení, ukazuje to migraci ze všech hledisek.

Jsou Češi chytří, pracovití, slušní apod. a pak jsou ti zcela jiní Češi, stejně tak to bude s Ukrajinci, akorát že náš stát je často hloupý a neposkytuje občanům různé právní nástroje k vynucování serióznosti v praxi. Např. lékařská komora nebyla spokojena s (údajně) příliš snadným začleňováním ukrajinských lékařů do českého zdravotnictví (v západ. zemích by museli splnit stejné podmínky jako domácí doktoři). Ukrajinci, kteří cítí zodpovědnost za vlastní stát, zůstali doma, snaží se čelit ruským atakům. Ti, kteří si chtějí ekonomicky rychle polepšit, přijeli k nám (s odchylkami, např. tu chtějí studovat). Mezi nimi jsou i ti, s jejichž způsobem života je někdy potíž, např. si v podnajatém bytě na úkor sousedů udělají hlučný živnostenský provoz - a náš občan nemá dostatečné právní páky na účinné zakročení, musel by se roky soudit se s pronajímajícím sousedem (např. ve Švédsku stačí nahlásit problém se sousedem přísluš. úřadu). A to ani nepočítám rusko - ukrajinskou a obdobnou galerku, její žití v Čechách v jakési poloilegalitě. Původně dobrá městská čtvrť se proměnila v no-go zónu, takže zastánci multikulturalismu apod. by měli nejprve účinně chránit vlastní občany, než vypustí z úst fráze.

Taky mám pocit, že o Čechovi v zahraničí nevíte (třeba zjistím jenom podle SPZ, že bydlí ve stejném penzionu), ale jiných národů bývá plno.

A progresivci nás nutí uvítat vše odlišné. Vlastně musíme tvrdit, že naše kultura je nejhorší. Žádné multikulti, protože tolerancí cizí kultury jsme se nechali asimilovat.

Myslím, že každý má holt jiné zvyky. Horší mi připadá, že nedrží slovo, neozvou se, že nepřijdou do práce, nesdělí kdy odjedou a kdy zase přijedou.

Ale těžko někoho v dospělosti vychovávat.

Každý máme ty svoje detaily.

Co konkrétně dělají co se vám nelíbí?

Co konkrétně? Bohužel kouří po domě, nechavájí otevřené dveře do domu, a aby vyvětrali pach ze svého zvláštního vaření (neví, že se větrá okny), a když jsem používal okna v domě, aby větrala, zaktloukli je hřeby, aby se nedala otevřít. Jsou to pro někoho malichernosti, ale někdy vadí - ta nespokojenost s většinou je většinou v detailech.