Co dokáže jeden sněhulák v tramvaji

No dobře, ne "v tramvaji", ale "na tramvaji". Na spřáhle. A nebyl jeden, nýbrž byl dva, a nakonec byl i tři.

"Pádá ních, postavíme huhulála", zaznělo ve scénce Felixe Holzmanna a já mám jeho humor rád, a protože včera ních padal, huhulála jsem si postavil. A jak jsem viděl, nebyl jsem jediný. Je pěkný vidět, že na něco ještě nezapomínáme.

Já jsem si postavil mobilního sněhuláka. V našich předpisech jsem o jízdě sněhuláků nic nenašel, a tak jsem postavil sněhuláka s charakterem, dal mu čepičku, jméno Sebastian a vyrazil s ním do města.

To byste koukali, jak takový malý sněhulák na lidi působí. Jak si normálně skoro nikdo tramvají nevšímá a klidně se od ní nechá zajet, tenhle malý tvoreček beze slova, bez vlastního pohybu, lidi oslovoval a vyvolával jim úsměv na tváři.

Úsměvy se mi líbily. A aby taky ne, úsměv je fajn. Přicházely ze všech stran, nehledě na věk, pohlaví, rasu, politickou příslušnost. Děti tahaly rodiče za rukávy a říkaly: "Hele, hele, támhle jede sněhulák!" Nebo naopak rodiče ukazovali dětem: "Hele, hele, támhle jede sněhulák!" A turista ukazoval turistce: "Kán yôu yígé xuěrén!" Starší lidé se dívali zasněně, businessmani na chvilku z ucha odlepili mobilní telefony – a za vrchol úspěchu považuji, že rozesmál policajty.

Jak se říká: "Kdo si hraje, nebourá!" a něco na tom bude, protože nebourám už hodně, hodně dlouho, a tak jsem Sebastianovi udělal kamaráda Kryšpína, který plnil funkci operační zálohy. A už se zase jelo.

Úsměvy, mávání, hromady fotek do celého světa.

Abych byl světový, stvořil jsem i sněhulačí ženu, o níž jsem pochopil, že trpí maniodepresivními stavy a jmenuje se Gven. To víte, ženskou zájem dvou mužů vždycky potěší, ale někdy jí taky nepříjemně zamotá hlavu, a tak Gven radši čekala na konečné a jela až na poslední kolo, když jsem zatahoval do vozovny.

Původně jsem tady na závěr chtěl napsat něco moudrýho. Něco ve smyslu, podívejte se, jak je sněhulák skvělý, jak je multikulturní, jak dokáže oslovovat, aniž by mluvil, ale to by byly jenom kecy. Sněhulák totiž žádný popis nepotřebuje. Sněhulák je sněhulák a jako sněhulák se chová, aniž by potřeboval pro svoji podstatu funkce.

Zajímá ho jenom, jestli ho ještě umíme postavit.

+++

Dovolil jsem si na závěr jednu lehkou předělávku písničky z jedné pohádky:

Ještě sněhuláky stavíš?

Nebo máš už strach

Jsi už taky dospělá

Jako ostatní

To se musím ptát

Umíš být i děcko?

Jenom tak si hrát

Holka jenom svá

Ještě sněhuláka stavíš?

A u toho se bavíš.