Bráškové

Nikdo mi nevymluví, že česká politická scéna přestala být skupinou profesionálních superpolitiků (pokud tedy někdy doopravdy byla – když ne, tak co je s námi všemi špatně?) a stala se velkým klubem plným přátelství, pochopení a dobrých úmyslů na vlastní straně hřiště.

Je pro nás nepochopitelné – tedy pro nás ano, ale pro politiky ne – že v jiných zemích je normální, že když někdo něco podělá, omluví se, sklopí uši a za velkých palcových titulků odejde z politického, a raději i jinak veřejného života. Lidé by ho totiž dříve či později snad ukamenovali, kdyby to osoba placená za jejich peníze a podporovaná mírou důvěry pro ně neudělala. Ještě tito odcházejí z jiného důvodu – a tím je (ano, smějte se) vlastní čest.

Tak jsme se s pohledem na naši zemi vysmáli, utřeli slzy od smíchu a bolesti, a budu pokračovat.

Naše země je holt jiná. Sice si mnozí z nás hrají na stavitele morálních hodnot, avšak skutečnost si odskočila za roh. Ano víme to, tohle není nic, co bychom už dávno nechápali. Nepochopitelné je jenom to, že to stále tolerujeme.

Politická scéna naší země je skvělou ukázkou něčeho, co by některé státy uvítali jako něco, co by mohli ukazovat svým vlastním obyvatelům. Ukazovat za tlustým sklem, krmení třikrát denně, čištění jednou denně, protože je neuvěřitelné, kolik bordelu tahle ukázka pod sebe nahrabe.

Poslední dny v parlamentu a na různých ministerstvech nejsou něčím výjimečným – tedy z pohledu toho, na co jsme už tady u nás zvyklí. Zase jsme se o někom dalším dozvěděli, že udělal chybu, a pro nás běžné občany zafunguje zcela běžné divadelní představení, které jsme už několikrát shlédli. Je až nevídané, jak to na nás pořád platí. A přitom se ani nikdo nesnaží změnit zápletku či alespoň text.

Zase tam nahoře někdo něco podělal (a tím podělal myslím to, že to podělal tím, že se na to přišlo). Zase budou padat blesky a politici ze všech stran budou kývat vztyčeným ukazováčkem (jeden pan ministr nejspíš jiným prstem), budou padat silné výroky o odchodech, demisích, ještě silnější výroky, jak moc skandál ublíží naší zemi (ono to asi ještě jde!) a o kolik tím naši občané přijdou – jinými slovy, že to zatáhneme.

Za pár týdnů se však voda uklidní. Buď to vyšumí samo a média sáhnou, po něčem prodejnějším, či se objeví jiná kauza, která všechno překryje. Sice nebude skutečná (i když pár skutečných hlav o hlavu přijde), ale skvěle poslouží potřebě hodit přes pár věci plachtu.

Byl bych více než překvapený, kdyby jednou něco podobného dopadlo jinak. Možná bych začal věřit neskutečnému, a to že se tady konečně začíná dít. Třebaže je potřeba vzpomenout, že jakýkoliv silnější pohyb na politické scéně jsme vždycky odskákali jen my tady dole.

Jinými slovy, jsme ten mejdan zase zatáhli my všichni.