Dopravní podnik dává svým zaměstnancům mnohé šance. Jednou z nich je v současné době sociologický pohled na chování Vážených klientů v oblasti pracovní morálky.
A pravda je taková, že hodně lidí asi v práci pije alkohol. A nemyslím tím takové to společenské popíjení, kdy si člověk dá u někoho v kanceláři skleničku a pracuje se dál s lepší notou na rtech.
Pamatuji si, že na učňáku (jsem prapůvodně kuchař-čišník-teoretik) třeba taková paní ředitelka odcházela do kuchyně na ochutnávku nového dne už o první přestávce a pokračovala každou další (kolikrát se ani pak nevracela do ředitelny), takže jí v poledne chutnalo každé jídlo a častovala ho úsměvy a pochvalou.
Podle toho, co vidím u lidí vracejících se po deváté večer z práce, dotyční v pracovní době slušně smaží. Nevěřím totiž, že by šlo u neuvědomělé občany, kteří porušují nařízení o zákazu vycházení, případně o ty, jimž se zaběhl při venčení pes do nejbližšího tajného baru, odkud zní jazz a bujarý ryk rozjařilých slečen.
Je tedy skutečnost, že lidé do toho šlápnou i přes den. Na konečné v Hlubočepech jsem vysazoval tuláka z východu, který chtěl na Palmovku, a já ho směřoval doleva na zastávku. Trochu rozuměl, ale posichroval jsem to tím, aby se držel kolejí. Bohužel narazil na zradu. Na výhybku. Podotýkám, že signalizace vpravo nahoře pánovi správný směr ukazuje – Dopravní podnik je s vámi vždy a všude a ukazuje správný směr, kupředu.
Pak přišla tma, devátá večer a policie. Podotýkám, že policistům se u veřejnosti vrací respekt, protože se jich bojí i občané vracející se z práce, a pokud zákon nastoupí do tramvaje, hned ji jiní opouštějí, někdy i za cenu úrazu. (A kdo by to byl jiný než pracující?)
Následující fotografie jsou pořízené, jakmile se mi pracující odklátili, v jednom případě dokonce odplazil, ze záběru.
Když takhle jedete, nebýt těch pracujících, sedřených kolikrát až na kolena, měli byste takový postapokalyptický pocit. Jedete tramvají, nikde nikdo, třeba jste posledním na planetě - a rozhodně nechcete, abyste museli všechno kolem zhasínat.
Ale také platí, že když jste poslední, najednou se objeví někdo nebo něco - něco nového.
Někdo naprosto z jiného světa.
No nevadí - je neděle a já jdu na to. Uvidíme, co se dneska stane. Konec světa, den další.
