A máme v domečku Syřany

První, co mě napadá ve spojitosti s vládním rozhodnutím přijmout syrské rodiny do naší země, je slovo precedens. Jiným významem tedy, udělali jsme první rozhodnutí, špatné, a další, špatné, bude o to snazší.

Pokud jste potřebovali důkaz, že politici žijí v jiné realitě než jejich voliči, tady ho máte. Neměl bych nic proti tomu, aby si politici uprchlické rodiny vzali k sobě domů. Platy na to mají, koneckonců i další prostředky – ale jak to vidím já, k nim asi nepůjdou, ale dostanou byty, příspěvky, péči, prostě všechno na co já musím dřít, a kolikrát to ani nemám.

Jistě, určitě se najde někdo, kdo mi teď vzkazuje, co jsem to za hajzla, že nechci pomoci uprchlíkům ze země, kde se bojuje, kde děti mohou umírat, atd. atd. – a věřte, že já tedy ten hajzl jsem, a jsem o to víc, že si dovolím chránit svým postojem sám sebe a své blízké a jejich nároky na život a právo, aby jim do toho života nikdo nezasahoval podivnými nároky a učeními.

Naše země už má tak dost starostí s vlastními občany nepřizpůsobivého charakteru, a teď si ještě dovnitř pouštíme další, mnohem nebezpečnější – jen proto, abychom vypadali před světem dobře, i když víme, že vypadáme dobře před nějakými pochybnými organizacemi (lásku všem, aleluja, právo na život-milujte brouky, aleluja, zabte si slepičku, aleluja), poněvadž každý rozumný člověk si z tohoto rozhodnutí klepe na hlavu.

Mockrát jsem v článcích o syrských rodinách nalezl spojení "nemocné děti". A už je to tu zas, jedeme na city. Jako by nám nestačilo, že když naše dítě, občan tohoto státu, potřebuje něco víc než jen běžné operace, musíme dělat sbírky (které pak někdo stejně ukradne), a kdo ví, jestli se potřebné peníze seženou včas a dítě netrpí

Tak mě tak napadá, že sbírky se už tady dělají na cokoliv. Zvláště na rozumné věci a nápady, které by měl stát sám financovat a zlepšovat tak situaci v našem státě. Krokem o přijmutí rodin ze Sýrie však opět vláda ukázala, že nás má absolutně někde, a hodlá na cestě do pekla pořádně zvýšit rychlost, abychom se netrápili zase tak dlouho.

Ale máme ještě naději. Až nás trochu drazí přistěhovalci podojí a kapku se rozmnoží, třeba pochopí, že tahle země je plná "rasistů" (což dneska jako slovo znamená jako někoho, komu není jedno jeho osud) a všemožného bordelu, a odsunou se někam dál. Ačkoli to problém, kterému jsme právě dnes dali zelenou, nijak neřeší.