24. prosinec – den, kdy si Ježíš vzal Marii

Ne, nezbláznil jsem se. Ještě ne. To přijde, dejte mi čas. Vánoce jsou pro vypuknutí šílenství správným časem. Šílenství z dozvuku toho všeho před nimi. Ten název příspěvku jsem si však taky jen tak z prstu nevycucal.

Že si Ježíš vzal Marii (ne Máří Magdalenu!), je odpověď německé studentky na otázku, co vlastně na Vánoce slavíme?

Netrefila se, ale je to naše chyba, protože mladých se dneska na nic ptát nemůžete, poněvadž všechno vědí po svém, i to že my nevíme vůbec nic, a pokud by náhodou skutečně něco nevěděli, namísto odpovědi "Nevím", za niž se já osobně nestydím, odpoví, že si to vygooglují.

Houby Bůh – svatý Google, buď požehnanej, enter.

Nicméně i přes odpověď mladé studentky si nedělám iluze, že by i náboženství za několik let nepostihla renesance a Bible nedostala nový kabátek (Korán by potřeboval celý šatník i se stylistou), neboť vše v ní je genderově nevyvážené, až je to celé do nebe volající.

Tak, co si budeme povídat, i Vánoce nespadly jen tak z nebe a jde o výsledek mnoha jiných svátků slavených lidstvem od počátků věků v období slunovratů – a přirozeně i samy Vánoce se dalším vývojem lidstva promění do něčeho sobě pouze podobného s jiným jménem a my třeba opět nabrousíme srpy a půjdeme za měsíce svitu česat jmelí a o slunovratu protančíme kolem kotle noc (a promilujeme, samozřejmě).

Ačkoli, přemýšlel jsem o odpovědi a nedivím se, že studentka přišla s výročím svatby, protože když se nad tím zamyslíte, spíš se oslavy Vánoc svatbě podobají víc nežli jakémusi dni zrození.

Bacha, aby se něco neprovalilo. Pamatujete na Dana Browna? Abychom nerozluštili nějaké lety střežené tajemství.

Už samotný adventní shon se spíše podobá přípravám na svatbu nežli času v očekávání porodních bolestí. Shání se jídlo, dárky, lidi jsou nervózní, jestli se svatba povede. Přeci jen u očekávání na potomka se tolik nešílí, poněvadž nikam jinam než na svět se nenarodí.

Vidíte oslava. Oslavují všichni. Pokud by se kopírovala oslava narození potomka, oslavovali by pouze muži a ženy zůstaly doma. Tedy, i já zažil na takové oslavě ženy, ale těm se pak za devět měsíců narodilo dítě taky. Skupina mužů bez ženského doprovodu je za podobných událostí častějším jevem nežli sloučená společnost. Přeci jen muž musí v náruči alkoholu utopit těhotenská a porodní traumata, případně i pochopení, že udělat ono dítě bylo pro něj složitější nežli pro ženu jej porodit,

Navíc si neumím představit novopečenou maminku, jak si odrodí a hned si skočí na panáka.

Skutečně ona štědrovečerní hostina se víc podobá hostině svatební nežli nějaké oslavě porodu. Pak ty dárky. Možná je předávání dárků pod stromečkem zpodobněním obdarovávání a rozbalovaní dárků novomanželů. Další stopa.

A pak ten štědronoční sex. Taky to k tomu patří, jako ke svatební noci. Kdy jindy, když ne v tohle datum? Mnozí ho také proto vzývají jako sexuální svátost. Po sklence alkoholu navíc i starší manželka rozkvete do krásy a z mužů pupkatých se stává obraz zakřiveného zrcadla s Bradem Pittem.

Jak koukám poslední dny na některé kolegy, jsou celí nervózní, neboť i oni přestali odpočítávat dny a přešli na hodiny. I mně se ruce nad klávesnicí klepou, že sotva píšu.

A teď mi řekněte, porod a sex? – kdepak. Počkáte si. Kdyby všechno mělo být stavěné na základě zrození, počkáte si do února.

A teď ten největší důkaz ze všech, že neslavíme narození, nýbrž výročí svatby. Kdo má na čtyřiadvacátého prosince svátek. Ježíš, Ježíšek, Joše? – kdepak, my, Češi, jsme už udělali významný krok kupředu, abychom rozkryli tu největší lež v dějinách lidstva. Adam a Eva, jasný důkaz svazku. Svatba.

A proč si Ježíš vzal podle odpovědi německé studentky Marii? (To už neřekla, to už spekuluju a vařím z vody.) No, protože Marie nebyla jeho matka. Ta vůbec nebyla s Ježíšem pokrevně spřízněna.

Teď pozor. Teď přijde ten šok.

Ne z tajemství, že by Ježíš byl ženatý. To už to bylo, a já se tomu tolik nedivil. Pchá, to je toho. Pokud jsem se dokázal oženit já (a rozvést), dokáže to každý tvor v téhle galaxii. Kdepak, to tajemství je daleko větší a hraje do karet těm, co chtějí změnit Bibli k obrazu vyváženého dneška.

Německá studentka má jasno. Bůh totiž nebyl Ježíšovým otcem. Proto si mohl Ježíš vzít Marii, která až do začátku kamufláže byla "pouhou" vznešenou dědičkou prastarého rodu a až později se z ní zásahem církve (co nemá ráda ženy a nikdy je mít ráda nebude) stala žena a matka v domácnosti.

Bylo to jinak.

Bůh byl Ježíšovou matkou. Protože ON je ONA. A řekněte, že ne.

No vidíte. Splnil jsem, co jsem na začátku článku sliboval. Dali jste mi čas a já zešílel. A pěkně na Vánoce – a věřte, že vánoční náladu mám. Tohle píšu ve Vysočanech a sedím na špičce vánočního stromu vedle naší radnice (připadám si jako mladičká celebritka na začátku kariéry, taky mě do zadku štípe velká hvězda). Ne, nikoli, nesedím tam kvůli wi-fi, jejíž signál tu je ovšem opravdu dobrý, ale sedím tam, abych měl v tento požehaný čas blíže k Ní - a taky sledoval, zdali si pro mě už jede služebnictvo s houkavým autem.

Jsou Vánoce a Vánoce jsou kouzelné. Na Vánoce se dějí zázraky a proto večer mám rande s jednou z pavilonu E, která tvrdí, že umí vyjmenovat všechny zastávky a při tom ještě cinká. Tak uvidíme, jak si zarošťačíme. I Vám ale přeji kouzelný večer, k němu spoustu dárků, a hlavně toho porozumění.

PS: Už přejděte z hodin na minuty. Blíží se to.