Stabilní obor podnikání je takový, kde neustává poptávka. V některých případech se může stát, že tisíce let existuje jak hlavní zákazník, tak jeho klíčový dodavatel. Zručnost a umělecké nadání jsou také podmínkou.
Zvony provázejí lidstvo od nepaměti. Nejsou evropským vynálezem, byť by množství zvonic, zvoniček a kostelních věží v Evropě mohlo někoho k takové myšlence přivést. Využívaly se už v době bronzové v Indii a Číně, nejstarší nález zvonu je z Mezopotámie z období 3000 let př. n. l. Na evropském kontinentu pak staří Řekové zahajovali úderem zvonu trhy s potravinami. Postupně se zvon v evropské tradici stal symbolem přiblížení k Bohu a jeho zvuk provázel věřící životem při mnoha příležitostech od kolébky až do hrobu.
ITÁLIE – KOLÉBKA ZVONAŘSKÉ TRADICE
Itálie je oblastí, kde se výrobě zvonů mimořádně dařilo a není divu, v Římě sídlí hlava katolické církve. Italští zvonaři, mistři svého řemesla, byli jak mniši, tak laici. Nejdříve využívali pro výrobu zvonů kované železo, později přišli na to, že jejich požadavky na zvuk i tvar nejlépe splňuje bronzová slitina. Kolébkou tohoto umění je italský kraj Molise a v něm maličké městečno Agnone. Už 3000 let před naším letopočtem se slévání kovů věnovali Sámové, ve středověku pak do oblasti přišli Benátčané a tehdy v Agnone existovalo 6 uměleckých slévačských dílen, které se věnovaly výrobě církevních bronzů a zvonů.
ČTVRTÁ NEJSTARŠÍ RODINNÁ FIRMA NA SVĚTĚ – DODAVATELÉ CÍRKVE
A právě jedno z šesti zvonařství pracujících s bronzem přežilo od roku 1040 našeho letopočtu až do dnešních dnů – firma Pontifica Fonderia de Campane Marinelli (Papežská slévárna a zvonařství Marinelli). Jde o čtvrtou nejstarší rodinnou firmu s nepřetržitou tradicí na světě. A i v tomto případě se, stejně jako u japonské Kongó Gumi, dá říci, že si rodina Marinelli vybrala stabilní obor podnikání, protože tisíciletá tradice katolické církve překonala zatím všechny evropské bouře, krize i turbulentní společenské změny.
První zvon rodina Marinelli vyrobila už kolem roku 1000 našeho letopočtu, vznik firmy je datován do roku 1040. Tajemství zpracování slitiny a odlévání zvonů přecházelo vždy z otce na syna. První písemně dochovaná zmínka o slévárně Marinelli pochází z roku 1339. Tehdy vyrobil Nicodemus Marinelli, zvaný příznačně Campanarus, tedy Zvonař, dvoumetrový zvon pro kostel ve městě Frosinone.
PŘÍZEŇ PAPEŽŮ
Slévárna za tisíc let své existence vyprodukovala obrovské množství zvonů, které se dnes vyskytují po celém světě. Za jejím úspěchem, vedle vysoké umělecké i zvukové kvality vyráběných zvonů, stála i přízeň papežského dvora, což bylo formálně stvrzeno v roce 1924. Papež Pius XI. potvrdil privilegium, jež rodině umožňuje umístit na své zvony papežský znak.
Slévárně a členům rodiny se samozřejmě nevyhnuly ani zlé časy. Složité období pro ně nastalo v průběhu 2. světové války. Tehdy jejich dům a výrobní prostory podniku obsadili němečtí vojáci. A ke svému okolí se nechovali s žádným respektem, naopak způsobili velké škody. Topili starožitným nábytkem, nástroji a starými rodinnými listinami a neváhali ani roztavit zvony, protože bronz potřebovali na výrobu zbraní. Ale umění slévačů Marinelli přestálo tyto materiální újmy a hned po válce se firma znovu postavila na nohy a věnovala se prestižním zakázkám. Konec války znamenal obnovu zničených památek a to byla nová příležitost, jak působit v nové době. Už v roce 1950 zazněly nové zvony z produkce Marinelli v klášteře Monte Casino, který byl za války rozbombardován. V roce 2004 vyrobili zvon pro zvonici slavné šikmé věže v Pise, který chyběl od roku 1944, kdy byla věž těžce poškozena bombardováním. Jde o přesnou kopii 600 kilogramů vážícího původního zvonu z poloviny 17. století. Dílna vyrábí i zvony ke speciálním příležitostem, například v roce 1961 vznikl zvon k 100. výročí sjednocení Itálie, nebo v roce 1992 byl odlit zvon připomínající 500. výročí objevení Ameriky Kryštofem Kolumbem. Zvon z papežské slévárny dnes zní i v budově OSN v New Yorku, na Svatopetrském náměstí ve Vatikánu, ale i v Pekingu, Jeruzalémě, Jižní Korei i v jižní Americe.
SOUČASNOST
Společnost je nyní spoluvlastněna dvěma bratry – Pasqualem a Armandem. Ti jsou už 26. generací slévačského uměleckého rodu. 90 % procent zakázek společnosti pochází od Římskokatolické církve, rodinný podnik má v současnosti 12 zaměstnanců. Ročně vyrobí mistři slévači kolem 50 zvonů. Zvony se stále vyrábějí tradiční technologií za použití formy a vosku. Spěch v tomto unikátním oboru nemá smysl. Výroba jednoho zvonu tradiční řemeslnou technikou zabere přibližně 3 měsíce a každý z nich je pak originál. Firma se věnuje i uměleckým bronzům, zákazníkem je opět velmi často církev a také restaurování zvonů.
Zatím poslední generací – 27. v pořadí, je syn Paskquala, Ettore Marinelli. I on zdědil umění svých předků a dále ho rozvinul. Ettore, kterému ještě není třicet let, je ceněným řemeslníkem a umělcem. Nejen že se věnuje zvonařskému umění, je i sochařem, tvořícím moderní bronzové sochy. Při jejich tvorbě využívá i technologii svých předků. Svá díla vystavuje ve Spojených státech i v Evropě a i v jeho případě pokračuje přízeň náměstků Ježíše Krista na zemi. Sochám, které Ettore vytvořil pro bostonskou katedrálu, požehnal osobně papež František před tím, než se vydaly na dlouhou cestu přes oceán. Vypadá to tedy, že se Marinelliům bude dařit i nadále.
