Život je třaskavina

Krakatit. Látka tak nebezpečná, že by dokázala zničit milion životů za den, a přesto tak lákavá. Operní provedení klasického románu o věčném boji touhy a zodpovědnosti nově nastudovali v Národním divadle v Praze.

Romány Karla Čapka byly a jsou v mnohém vizionářské, alarmující a dávno se zařadily mezi klasiku i kulturní dědictví. Je proto vynikající, že i takto „provařené“ téma stále láká umělce k novým zpracováním.

Tvůrci v pražském Národním divadle se rozhodli Krakatitem oslavit 100. výročí narození Václava Kašlíka, dirigenta, operního tvůrce a hudebního skladatele. Na první pohled by se mohlo zdát, že Krakatit se díky svému modernímu tématu a zpracování snad ani nemůže proměnit v operu, ale opak je pravdou. Navíc, pod rukama režisérky Alice Nellis a dirigenta Petra Kofroně se dílo rozrostlo z opery na multižánrový kousek, u něhož si přijdou na své milovníci divadla a výtečného umění vůbec.

Krakatit v novém kabátě sice vznikl jako pocta Václavu Kašlíkovi, ale naštěstí rozhodně nezůstává u pouhého přezpívání autorových árií. Alice Nellis se rozhodla základní příběh zaobalit do životního osudu Karla Čapka, za pomoci činoherního úvodu jej zahaluje to trošku tajemného hávu. Divák tak dostal šanci přemýšlet, mimo míry společenského dopadu ničivé trhaviny, také o tom, zda celá opera není náhodou snem Karla Čapka, který zkolabuje na úvodním večírku. Krakatit tak dostal ještě další rozměr a díky tomu se pro mě stal skvělou příležitostí, jak si mohou užít krásnou a kvalitní operu i ti diváci, kteří se ve zpívaném divadle přímo nevyžívají.

Děj románu/opery snad není potřeba dlouze vysvětlovat, možná jen ve zkratce. Krakatit vypráví příběh inženýra Prokopa, chemika, jenž vynalezl vysoce výbušnou a destruktivní látku Krakatit. Po nehodě v laboratoři se zraněný a nemocný potácí noční Prahou a během blouznění osudově vyzradí inženýru Tomešovi, svému starému známému ze studií, složení své výbušniny. Prokop se uchýlí na venkov k Tomešovu otci v naději, že zde najde svého přítele a umluví jej, aby nebezpečnou látku nevyráběl. Jestli a jak se mu to povede, již zjistíte v divadle…

Hlavní devizou inscenace jsou samozřejmě výborné herecké výkony všech zúčastněných sólistů, v čele se skvostným Josefem Moravcem v roli Prokopa, ale také členů company, sboru a baletu, jichž je v opeře bezpočet. Smekám pomyslný klobouk před režisérkou i před choreografkou Klárou Lidovou, že dokázaly, aby všechny scény působily lehce, samozřejmě a diváka nutily bezmocně i ohromeně těkat ze strany na stranu, aby stihl zachytit všechnu tu krásu.

Dalším platným hráčem je v tomto divadelním opusu také funkční a ohromující scéna Matěje Cibulky a v neposlední řadě též skvělý orchestr pod vedením výše zmíněného dirigenta Petra Kofroně. Opera je něžně prodchnuta také různými filmovými dotáčkami, které jí dodávají na živosti a modernosti.

Jednoduše řečeno, Krakatit se stal jednou z divadelních událostí této sezóny a jistě byste jej neměli minout. Myslím, že i Karel Čapek by byl nadšený, jaký krásný nový kabátek jeho román dostal.

V této sezóně máte šanci vyrazit na Krakatit ještě jednou, a to 15. června.