Vánoční film – fenomén nebo brak?!

Vánoce se už sice přehouply do oslav nového roku, ale pořád najdete v televizi i streamovacích službách spoustu vánočních filmů. Jsou tyto pohádky pro dospělé vítanou zábavou, fenoménem adventu nebo pouze brakem na jedno brdo?

Vánoční, romantické filmové pohádky pro dospělé (většinou asi divačky) jsou nedílnou součástí adventního či svátečního času. Existují mezi nimi nesmrtelné klasiky, v nichž jsme zjistili, proč je život krásný, proč se hrdinové potřebují setkat v St. Louis, že zničit Vánoce není žádná zábava, nebo že za zvuků hudby se dá zažít nová láska. Ale každoročně se objeví také hromada moderních příběhů, kterých když vidíte více za sebou, splynou vám v jeden guláš.

Jsou jich desítky, možná spíše stovky. Romantických příběhů, ideálně zasazených do jiskřivě zasněženého malého městečka, kde se všichni znají a navzájem se podporují. Hegemonii zářivého vánočního slavení většinou naruší někdo z velkoměsta, někdo, kdo chce koupit, ideálně zbořit a změnit místní penzion, hotýlek nebo bar. Majitel restaurace, pekárničky, kavárny, moštárny (nebo… doplňte si jakýkoliv podnik, který by podobnému malému městu zoufale chyběl) musí zavřít, protože tržby klesly, vydírá ho věřitel či vzdálený příbuzný. Samozřejmě si to nechávají všichni pro sebe, až na potenciální tragédii přijde někdo aktivní a neuvěřitelným, invenčním vánočním zázrakem celou situaci zachrání. Další oblíbená možnost je, že se nějaký místní rodák či rodačka odstěhovali do velkoměsta a nyní se vracejí strávit Vánoce domů. Pak je takovým zachráncem onoho rodného městečka právě navrátilec. A vždycky, ať je pozadí a prostředí jakékoliv, se hlavní hrdinka či hrdina bláznivě zamiluje do někoho naprosto nečekaného a v městečku zhusta zapustí kořeny. Aby toho nebylo málo, letos se dokonce objevil jeden film, jehož téma se točí kolem natáčení podobných vánočních uměleckých děl.

Asi jsem občas moc náročná a fantazie scenáristů není bohužel bezbřehá. S podobným problémem se potýkají i tvůrci filmových pohádek. Pravděpodobně není úplně snadné vyplodit každý rok kvalitní a neotřelý příběh, aby zaujal, byl nezapomenutelný a zapsal se do srdcí diváků. Jen by mě zajímalo, jestli jednou zase někdo vymyslí nějaký kousek, ze kterého mi spadne brada. Naposledy se to asi povedlo tvůrcům filmu Prázdniny či Láska nebeská.

Nyní to sice vypadá, že se fenoménu vánočních filmů posmívám a bagatelizuji jej, ale opak je pravdou. Nemohla bych o nich tolik vědět, kdybych jich několik desítek (možná i stovek) neviděla. Miluju je, a nestydím se to přiznat. Všechny ty předvídatelné příběhy s dramatickým průběhem a dobrým koncem, litry svařáku a horkého kakaa, kilogramy blyštivých ozdob, kluzišti na náměstích a tajnými následníky trůnů z malých zemí, kteří musejí zůstat v malém městě kvůli sněhové bouři. Vánoční filmy jsou určitou jistotou, že si u televize odpočinete, načerpáte inspiraci i vánoční atmosféru. Takže, i když jsou většinou skutečně jeden s druhým zaměnitelné, pro mě jsou znamením svátků. Jak to vnímáte vy?