Trampoty na cestě nejen za polární září

Anna Fixová, herečka, fotografka a nadšená cestovatelka. Snad na každé výpravě ji potká nějaká nepříjemnost. Přesto se nevzdává, pokouší štěstí a s odstupem se svým trampotám směje. Část můžete nyní poznat v knize Smůla a zázraky.

Když Anna Fixová někam cestuje, její přátelé škodolibě kupují popcorn a napjatě sledují, co zase bude. Její výlety jsou totiž zhusta provázeny řadou nešťastných příhod, kvůli kterým by to leckdo jiný vzdal. Anička ne. Překoná všechno, zažije nevídané, a ještě vám o tom bude, se sarkasmem a humorem sobě vlastním, poutavě vyprávět a ukazovat fantastické fotografie. Takže, i když to může probíhat katastroficky, stejně s ní toužíte někam vyrazit a všechno to zažít na vlastní kůži.

V knize, příznačně nazvané Smůla a zázraky, vás autorka vezme na pět výprav na její milovaný sever. Mezi hledáním dokonalého snímku, nedocenitelné polární záře či celoživotních vzpomínek s ní ale zažijete zpoždění letu nebo úplné zrušení letenek, kamna, která není čím zapálit, vyhoštění z kýžené destinace a mnoho dalšího. Smůla a zázraky jsou vlastně takový cestopis necestopis. Rozhodně nečekejte suché popisy míst a krajiny. Autorka ve své knize bere čtenáře na výlet především do vlastních strastiplných (a přesto fantastických) zážitků z jednotlivých cest. Vyprávění je autentické, syrové, ale přesto (nebo právě proto) vtipné, hřejivé a něžné. Kapitoly navíc prokládá pohledem svých cestovatelských parťáků – kamarádky Annette či maminky. Vyprávění je samozřejmě doplněno spoustou autorčiných nádherných fotografií.

(z archivu autorky článku)

Zároveň čtenáře seznamuje i s dobou a psychickým rozpoložením, v němž tuto veskrze vtipnou knížku psala. Ta doba, ani psychika, rozhodně nebyly jednoduché, a tak s knihou Anny Fixové pochopíte, že i skrz slzy lze spatřit zázrak.

Kniha Smůla a zázraky zaujme všechny, kteří milují sever, jeho přízračné polární noci a dny, rázovitou krajinu i obyvatele, divoké cestovatelské zážitky, a taky jsou trochu škodolibí, aby se zasmáli nad útrapami jiných. A čtenáři, kteří si autorčino vyprávění přečtou, budou rozhodně doufat v další pokračování.

Na závěr si dovolím jednu osobní doušku… Aničko, závidím ti odvahu pustit se do neznáma a doufám, že si alespoň poslechnu ještě velkou hromadu zážitků.