Román o naději, lásce a víře

Příběh o tragédii, ztrátě, ale také obrovské naději, návratech a víře, že všechno špatné se může v dobré obrátit. Zjistěte, co se může přihodit, Když kvete wiliwili.

Když kvete wiliwili, tak koušou žraloci. Tak zní havajské přísloví, varující před nebezpečím, které se skrývá pod povrchem. Také prý může symbolizovat osudové či nebezpečné období v životě. K takovému okamžiku dojde v životě Davida Vronského ve chvíli, kdy nad oceánem havaruje letadlo, na jehož palubě byla také Davidova milovaná manželka Helena.

Všechno vypadá beznadějně, zbývá jedině, aby se všichni nuceně smířili s bolestnou ztrátou a vyrovnali se s novou životní situací, tedy životem bez Heleny. David se však odmítá vzdát naděje a doufá v zázrak. Jestli se mu jeho víra vyplatí, to již prozradí český román Když kvete wiliwili.

Když kvete wiliwili je velmi silný a křehký příběh o ztrátách a opětovném nalezení, je vyprávěním o lásce, kouzelném milostném příběhu a také o tom, jak se může vyplatit nevzdat se ani poslední kapky naděje na návrat milovaného. Současný děj je protkán Davidovými vzpomínkami na minulost, a autor tak vytváří příjemný koktejl, v mnohém připomínající film Na křídlech vážky, který čtenáře jiskřivě a magicky vede až do napínavého rozuzlení.

(z archivu autorky článku)

Autorem nového českého románu je Vojtěch Bernatský, sportovní moderátor a autor šesti knih. Až napsáním Když kvete wiliwili se však pustil na nebezpečnou půdu románové tvorby, a nutno s radostí přiznat, že se mu tato odvaha vyplatila. Jeho příběh je čtivý, dobře ubíhá a u čtení si okusujete nehty, jak to celé dopadne. Jedinou zvláštností románu je autorův styl používání (nebo spíš nepřiznávání) přímé řeči, na což jsem si při čtení musela chvíli zvykat.

Ať už si havajské přísloví říká, co chce, Když kvete wiliwili potěší milovníky dobrých vyprávění a také ty, kteří rádi objevují nové české či ještě neokoukané autory.