Momentky z ticha Jizerských hor

Svobodně se toulat krajinou, pozorovat divoká zvířata, když se zadaří, a rozjímat o složitostech i nádherách života. To se naštěstí v naší krásné zemi dá ještě vcelku snadno zažít. Vydejte se v drobné knížce Naslouchat tichu.

Člověk je odjakživa stvořen k chození. A stejně jako je chůze naším nejpřirozenějším pohybem, je pobyt v přírodě tím nejlepším lékem na různé psychické i fyzické neduhy. Jen si vzpomeňte, jak jste se cítili, když jste vyrazili třeba v zimě na dlouhou vycházku, která vlastně úplně neměla cíl (anebo i měla), a pak jste se vrátili domů šťastní, bezstarostní a červenými tvářemi. Nyní si můžete užít tento pocit zprostředkovaně také v knize Naslouchat tichu.

(z archivu autorky článku)

Nová knížka Miroslava Stuchlého, básníka, spisovatele a milovníka Jizerských hor (kde se také narodil) je nenápadnou, ale cennou sbírkou momentek a kouzelných výjevů z jeho toulání neodolatelnou jizerskou přírodou. S precizností, jednoduchostí, a zároveň magickým básnickým pohledem zkušeného vypravěče bere autor čtenáře na procházku krajinou. Krajinou, v níž ještě stále můžete pozorovat divokost majestátních hor, potkat se tváří v tvář s divočákem nebo ladným jelenem, i zažít nevšední setkání s dalšími návštěvníky. A jelikož příroda není jen mocná čarodějka, ale také ráda ukazuje drápky, autor se ve svým postřezích nevyhýbá také glosám z dramatických zážitků s tamními živly. Syrovou krásu Jizerských hor Stuchlý dokresluje vlastními zádumčivými fotografiemi.

Nevelká publikace Naslouchat tichu se může stát ideálním parťákem k chvilce odpoledního klidu u hrnku horké kávy či čaje a po jejím přečtením se vám na duši rozhostí klid, jako byste právě pár hodin bezhlasně sledovali srnky pasoucí se na prosluněné mýtině. A možná vás inspiruje, abyste knihu odložili a šli se zase jednou pořádně projít.