Kavárna jako z Přátel aneb někde mít svůj kout

Mít, někde mít svůj kout, říká jedna slavná píseň. Vřele s tím souhlasím, svůj osobní koutek by měl mít opravdu každý. Přiznejme si, že jsme skoro všichni trochu (nebo hodně) záviděli kultovní partičce ze seriálu Přátelé jejich pověstnou kavárnu. Vím, že teď řeknete, že krásných kaváren jako jako máku, a tak vůbec není třeba nikomu nic závidět a prostě si do nějaké vyrazit... Někdy se však objeví místo, které vám prostě přiroste k srdci okamžitě, jak poprvé cinknete zvonkem nade dveřmi.

Strávit večer s přáteli, v podniku s milou obsluhou a kouzelnou atmosférou, to je přeci radost, kterou si chceme dopřát všichni. Věřím, že i vy máte právě to své místečko, společně se zmíněnými kamarády. S lidmi, jimž nevadí, že se s nimi třeba půl večera nebavíte, protože potřebujete něco dodělat. Lidmi, kteří pochopí, že někdy jen toužíte být v dobré společnosti, cítit něčí blízkost a jindy to chcete pořádně rozjet. Lidmi, kteří si poslechnou vaše historky i podesáté.

Zapátrejte v paměti a představte si také svůj kout. Kam se chodíte schovat, schoulit do přátelské náruče, kde vždycky potkáte někoho, kdo si s vámi dá kávu a popovídá? A jestliže jste ještě nenašli, nevěšte hlavu, nikdy není pozdě... Mým místem, mým osobním Central Perkem se pomalu stává malá, útulná kavárna či café bar, chcete-li. Café Bar 3+1 si získal mou oblibu ihned při první návštěvě, zamilovala jsem se prvním cinknutím lžičky o šálek s kávou, prvním úsměvem obsluhy na baru. Po několika večerech, nebo i dnech, strávených zde s přáteli, mohu říci, že je radost se sem vracet.

Tím, že se s vámi o své zážitky dělím, si sice zadělávám na to, že si brzy získá takovou popularitu, že neseženu stůl, ale stejně... Přijít tam je jako přijít domů. Celé léto jsem seděla venku a vdechovala vůni vanoucí od Vltavy, teď se kochám příjemným členitým vnitřkem se spoustou milých zákoutí. Nevím jak vy, ale jednoduše mám ráda podniky, kde obsluhu neobtěžuje natočit vám pivo či uvařit kávu. Občas mě popadne chuť nesedět doma, ale prostě si sednout s knížkou nebo notebookem mezi lidi. Být zároveň ve víru dění, a přesto nerušena okolím. Nejsem kavárenský povaleč, a nikdy k tomuto vyššímu umění asi nedospěji, ale jsem ráda, že jsem si našla svůj koutek, kde se mohu cítit dobře.

Schválně, zkuste hned popřemýšlet, kam chodíte takhle rádi. A proč ještě sedíte doma? Vyrazte do svého Perku, obejměte kamarády, které tam potkáte, dejte si kávu a pohodlně prožijte báječný večer... Stojí to za to.