Myslel jsem si že vazba je něco strašného, jak jsem se mýlil, na vazbě jsem měl klid. Paní Strejcová mě opět přivítala u sebe doma.Byl jsem raději v pokojíku, nevycházel jsem ven, bál jsem se lidí. Paní Strejcová je věřící člověk, v minulosti byla disidentkou a k vůli své víře byla vyhozena z práce kterou měla moc ráda.Pracovala jako vychovatelka dívek na zdravotní škole ( na intru ).
Starala se příkladně o holky, ale o vánocích s nima udělala besídku na téma narození Pána Ježíše Krista. Byla udána na veřejné bezpečnosti a na konec vyhozena, musela jít uklízet do hospody záchody. Paní Strejcová ráda zpívá a zpívat opravdu umí. Je ředitelkou kůru v kostele v Opatovicích. Pomalu ale jistě mě začalo růst sebevědomí, říkal jsem si " že přeci jenom jsem k něčemu platný ". Snažil jsem se pomáhat paní Strejcové jak jen to šlo ale stále více jsem chtěl i dívku která by mě měla ráda. Nevím proč ale žádná mě nechtěla. Možná proto že jsem se moc snažil. Začal jsem i se svým kamarádem docházet na japonské bojové umění aikido. Chtěl jsem se umět bránit a už jsem nechtěl aby mě někdo mlátil. S paní Strejcovou jsem chodil každou neděli do kostela zpívat, přiznám se že můj zpěv byl hrozný, raději jsem zpíval potichu abych jim to nekazil. Paní Strejcová mě seznámila z lidma co něco dokázaly, například s Petrem, už nevím jaké bylo jeho přijmení ale zpíval i v národním divadle. Nebo jsem díky ní poznal plno disidentů kteří byly u zrodu převratu v roce 1989. Byli to krásné časy kdy mě téměř nic nechybělo. Jen jsem toužil po lásce ale láska se mě vyhýbala. Nejsem žádný krasavec, jsem průměrný človíček který tenkrát neměl dívce co nabídnout. No nevím ale zdálo se mi že ženy chtějí grázla, muže aby ho mohly přetvořit, nechápal jsem to. Říkal jsem si " proč žijí z grázlami kteří jim ubližují, já bych je na rukou nosil ". V té době se začaly objevovat i lidé kteří nenávidí cigány. Nechápal jsem to, jak můžou nenávidět člověka kterého ani neznají, Tenkrát poslouchaly skupinu Orlík. Víte, moc jsem tomu nerozuměl proč si říkají bílá rasa, vždyť někteří byli tmaví jako já. Byla sranda je vidět jak mají holé lebky ale obočí bylo tmavé. Litoval jsem je, jak mohou tak nenávidět, kde se bere taková nenávist v jejich srdcích, paní Strejcová která zažila válku, ktrerá zažila zavírání disidentů a která je tak moudrá, tak ani ona to nechápala. Jak to už bývá tak i já měl brzi vyletět z hnízda. Paní Strejcová mě zařídila sociální byt v Hradci Králové, už jsem se těšil jak se konečně osamostatním ale zároveň jsem byl smutný že budu muset opustit tohot mého anděla. Zažil jsem s paní Strejcovou plno radostí i starostí. Starala se o mě jako mámá, naučila mě jak být poctivý, naučila mě co znamená být plnohodnotným člověkem, naučila mě milovat lidi a naučila mě jak se radovat a jak se smát.
