Posilují toxická přátelství nespokojenost sama se sebou?

Obesita se může přenést z jedné osoby na druhou podobně jako virus....

…Když jedna osoba přibere na váze, jeho blízcí přátelé mají tendenci také přibrat. (Tina Kolata: Study Says Obesity Can Be Contagious, The New York Times, 25. června, 2007) 

Podle Nicholase Christakise, doktora a profesora lékařské sociologie na Harvardské lékařské škole, ovlivňují naši přátelé/přítelkyně to, jak vnímáme tloušťku. Jinými slovy, když se má kamarádka stane obézní, měla by mi obezita jako taková přestat připadat špatná.  

Nevím, zda by to platilo v mém případě. Můj vztah k tloušťce lze popsat jedním slovem: strach. Jako většina mladých žen jsem vyrůstala v rodině a provozovala sportovní aktivity, kde se na váhu kladl velký důraz. Nelze se proto divit, že mám strach z tloušťky zakořeněný hluboko v sobě ( ne z obézních lidí). Představuji si samu sebe s deseti kily navíc a ptám se: unesla bych negativní reakce mého okolí? Mohla bych se při sexu cítit uvolněně? A nebo bych celou dobu přemítala o tom, v jakém úhlu a při jakém osvětlení vypadá mé tělo ‘ přijatelně ’? A co bikiny? Již samotné pomyšlení na ně ve mně vyvolává hrůzu a děs…   

Každopádně, podstatou výše zmíněné studie je, že chování a vzhled lidí okolo nás může změnit naše vnímání sebe sama.

Musím říct, že se můj postoj k mému tělu a ‘normální ’ velikosti změnil až poté, co jsem začala trávit více času se známými mého přítele. Většina žen v této skupině je minimálně o dvě velikosti větší než já, jí bez skrupulí brambůrky před hlavním jídlem, pokaždé si dá dezert, používá majonézu, máslo a další, z mého pohledu, ‘ špatné ’ potraviny( ‘ špatné ’ proto, že se po nich dá ztloustnout). Zatímco ve mně vyvolávala představa stravování se na veřejnosti nepřekonatelnou paniku a stres, ony jedly stejné porce jako jejich partneři a nestyděly se za svůj apetit. Nemohla jsem je než obdivovat.  

Ptáte se, zda jsou opravdu spokojené s vlastním tělem? Nevím, protože o tom nemluví. Podstatné je, že se o svém vzhledu nikdy nevyjadřují negativně. To, že jsem začala trávit více času ve společnosti lidí, kteří nemluvili o dietách a neobdivovali extrémní ‘ vyhubliny ’, mi pomohlo přestat být k sobě přehnaně kritická, srovnávat se s vnějškem ostatních lidí a hlavně- vidět se očima druhých. Neříkám, že jsem se toho zbavila úplně; stále na tom pracuji. Proces je to dlouhodobý a bolestivý. Jenže mě konečně došlo, že pokud se chci cítit lépe, je sebenenávist pouze kontraproduktivní. Jednou z metod, která se mi osvědčila, je převádět toxické rozhovory následujícího typu na úplně jiná, nejlépe pozitivní témata:

 “ Jak se máš? ”

“ Nic moc, zase jsem zase přibrala-”

“ Prosím tě, jak jsi na to přišla? Co mám říkat já?”

“ …Potřebovala bych shodit alespoň deset kilo a -”

“ No, to mi povídej! Osm kilo dolu a vejdu se do plavek…”

“ …Takže od včerejška držím dietu-”

“ Fakt?! Jakou?”  

Přestat reagovat na to, jak si lidé kolem mě neustále stěžovali na svůj vzhled, vyžadovalo velkou sebekázeň a trpělivost; zvyk je železná košile. Jak jsem řekla již dříve, čas od času se přestanu hlídat a vrátím se do stejných kolejí. Důležité ale je, že si to brzy uvědomím a začnu mluvit o něčem jiném. Díky tomu se negativní tok informací mezi mnou a lidmi okolo mě přeměnil v oboustranně obohacující rozhovory.  

Bolestivou součástí tohoto procesu bylo, že jsem po cestě ztratila pár ‘ kamarádek ’. Jakmile jsem si přestala stěžovat, neměly jsme se o čem bavit. Byla jsem naladěná na jiné vlně a ve finále jsme každá mluvila jiným jazykem. Možná si pár z nich myslelo, že si o sobě moc myslím, když už se neshazuji. Jednu popudilo, že jsem na její stížnosti reagovala tím, že jsem se jí snažila povzbudit( místo toho, abych si také začala stěžovat sama na sebe).  

Skutečné kamarádky si ani nevšimly, že jsme se o dietách a sebenenávisti přestaly bavit. A to je to hlavní. Jak říká jedna má kamarádka: skutečné přátelství by nám mělo dodávat síly, ne ji brát. Chtěla bych tento vstup ukončit otázkou, která stojí již v nadpise: jak velký vliv má podle Vás přátelství na obraz o sobě samém?