Déšť

Tuto báseň mám moc ráda. Pokaždé mě rozesměje.

 Napsala jsem ji po prvním setkání s bezdomovcem( opět v deseti letech). A to jsem ještě neznala Sylvii Plath...

 Rozhodla jsem se jí ponechat v původním stavu, abych nenarušila rým. Proto je v ní “ved” místo “vedl”.

Bezdomovec v dešti

Na okenní parapet

dopadla kapka deště

a ponuré počasí

zvýrazňuje šeď. 

V dálce jede moped,

slyším hukot ještě,

má to někdo štěstí

- může odjet hned. 

Převrácená popelnice,

slyším kapky deště,

v dešti brečí bezdomovec,

rád by proklel svět. 

Nakonec šel do hospody,

slepec ho tam ved,

silnice je plná vody,

utopil se kmet.