“A jaký je váš vztah s matkou? ”

Nedávno jsme byli na večeři u našeho amerického známého Charlese.

 Po úvodní “ small talk” na téma počasí, jeho nadcházející cesty do Jordánu a poslední episody seriálu “ Heroes ” ( kdy s přítelem hodinu rozebírali zda Niky přežije, Syler získá nazpět své schopnosti a přijde konec světa- opravdu ‘ zábava ’), jsme se konečně dostali k jídlu. Nad domácími ravioli plněnými špenátem a ricottou se Charles rozpovídal o své práci. Jako psychoterapeut se zabývá léčbou poruch příjmu potravy( PPP).

 Na otázku jak prolomuje počáteční ledy odvětil: “Pokud se jedná o ženu, zeptám se na její vztah s matkou. U muže mě zajímá jeho vztah s  otcem.” Ani nad lahodným Tiramisu, které připravila jeho italská snoubenka Elisabetta, jsem nemohla jeho odpověď pustit z hlavy.

 Zajímalo mě, proč  někdo začne trpět poruchou příjmu potravy a někdo jiný ne, přestože se oba nachází ve stejných podmínkách.Charles jen pokrčil rameny a utrousil. “ Každý z nás je takový individuální “ melting pot ”, jako New York například. Vnější vlivy hrají sice roli, ale jen odsud potud.” Zamával rukou ve vzduchu. “Podstatné jsou geny.”

 Že by za to zase mohly geny? Vrtalo mi hlavou. Prevíti jedni!  Jako by mi četl myšlenky, dal mi na rozloučenou plnou náruč odborných časopisů. Prý ať si počtu- a to jsem tajně doufala, že s sebou dostanu zbytek toho dezertu!

 A tak jsem se v následujících dnech horko těžko prokousávala různými studiemi( s myšlenkami upřenými na osamělý zbytek Tiramisu sedící v Charlesově ledničce), až mě napadlo přirovnat PPP k danému dezertu. Vždyť stejně tak jako se Tiramisu  skládá z mnoha ingrediencí a vrstev, mají i PPP více příčin a dimenzí: 

 Vezměte si například základ. U Tiramisu je jím Mascarpone, u PPP již zmíněná genetická výbava. Pokud je totiž pravda, že PPP jsou způsobeny hlavně biologickými a genetickými faktory, než obrazy vyhublin v médiích, znamenalo by to, že socio-ekonomické faktory mohou přispět k rozvinutí PPP jen u těch jedinců, kteří pro to mají genetické predispozice[1]. Mnoho postižených pochází z rodin, kde se poruchy příjmu potravy vyskytují buď otevřeně nebo se manifestují skrze problematický vztah k vlastnímu tělu[2].

 Jaké to revoluční zjištění! Mohlo by zbořit mýtus, že PPP jsou zvoleným životním stylem( jak s oblibou propagují tzv. “pro-ana”/ “pro-mia” stránky[3]) nebo zoufalým způsobem, jak upoutat pozornost.  

 Mezi další faktory, které přispívají ke vzniku PPP patří například: pohlaví( PPP trpí větší procento žen než mužů), charakterové vlastnosti( např. sklon k perfekcionismu[4], soutěživost), věk( nejrizikovější je období pubescence až mladé dospělosti), dlouhodobá deprese( faktory s spojené vážnou depresí, jako například ztráta chuti k jídlu a nízké sebevědomí také mohou nastartovat PPP[5]).   

 Zajímavé závěry přinesl sedmiletý výzkum “Family, Peer, and Media Predictors of Becoming Eating Disordered”, který se zabýval předpoklady pro rozvinutí PPP u dospívajících jedinců obojího pohlaví[6].

Podle studie je hlavním rizikovým faktorem u mladších dívek kritika z matčiny strany týkající se jejího vzhledu/váhy a nespokojenost matky se svým vlastním tělem.  Úzkostlivý vztah k jídlu posilují i negativní poznámky od otce( viz např. komentáře o velikosti pozadí či počtu bucht nebo knedlíků, které dcera snědla).Na starší dívky pak mají větší vliv média a vrstevníci( hlavně mužského pohlaví).

 Jinak je tomu u dospívajících mladíků. U nich hraje hlavní roli jejich vztah s otcem. Negativní vliv mají kritické nebo posměšné poznámky ohledně synovy váhy.  Jak je vidět, kritika vlastního vzhledu a váhy není lhostejná jen dospívajícím dívkám.  

 Asi každý/á z nás má na dospívání pár vzpomínek, které by raději zapomněl/a. Shrnula bych toto období do jednoduché rovnice: postavení jedince mezi vrstevníky = úspěch u druhého pohlaví. Porovnáváním se s vrstevníky zjišťujeme, jak si vedeme ve srovnání s konkurencí a jak nás vnímá opačné pohlaví. S každou generací se podmínky popularity samozřejmě mění.

 Před dávnými a dávnými lety, přesněji, když jsem byla v 6. třídě základní školy, se oblíbenost odvozovala od vlastnictví pravé Barbíny( zapomeňte na tu s vlasy našitými v jedné řadě “á la pankáč”), figurek Šmoulů a nošení svlékacích párků k svačině…

Vzpomínám si, jak jsme s rodiči zašli do Kotvy koupit pravou Barbínu( dva dny jsem kvůli tomu nespala). Na poslední chvíli si to naši před pokladnou rozmysleli a já nakonec skončila se sebevzdělávací příručkou “Jak získávat přátele a působit na lidi”! Tomu říkám duševní rozvoj na úkor školní popularity.  

Ráda bych se ještě zmínila o “rizikových” sportovních aktivitách. Jsou to ty sporty, ve kterých se klade důraz na váhu a vzhled. Neříkám, že každá tanečnice či gymnastka trpí PPP, každá ne. Přesto by byla škoda nezmínit se kamarádce Klárce:

Když se na počátku puberty ‘zaoblila’ ( slova její baletní učitelky), bylo jí doporučeno, aby přešla do skupiny scénického tance. Z představy, že v dané skupině bude uvolněnější atmosféra, vystřízlivěla už na první hodině- trenérka přinesla váhu. Po všeobecném vážení( ještě víc ponižující než podobná scéna z filmu Piti Piti Pá) následovalo veřejné pranýřování ‘hříšnic’, které přesáhly trenérkou stanovenou ‘dokonalou’ váhu. Nemusím dodávat, že ve skupině, kde trenérka doporučovala unikátní dietu ‘Dva krajíce chleba se sádlem obden’ ( připomíná mi to Módního Guru a jeho “Lžičkovou dietu ”), Klárka moc dlouho nevydržela. Naštěstí. 

O negativním vlivu médií jsem již mluvila v předchozích článcích, proto se tentokrát jen zmíním o březnovém výtisku americké verze Vogue. Na titulní straně měla být Drew Barrymore. Říkám měla, protože to, co tam bylo, by se lépe vyjímalo na obalu filmu “A.I.: Umělá inteligence ”.

Nejefektivnějším způsobem, jak vyjádřit svůj nesouhlas s prefabrikovanou “normou”, kterou nám časopisy nabízejí, je si dané časopisy nekupovat. Na to ovšem musíte mít  silnou vůli a nenechat se zlákat otevřenou náručí lesknoucí se obálky. Ne vždy se mi to podaří. 

Uvažuji o tom, že vyjádřím svou nespokojenost písemnou formou:

Drahá paní Wintourová, pokud nepřestanete retušovat, přijdete o pravidelnou zákaznici!

Anna zatlačí slzičku a s přísností sobě vlastní nařídí vymazat dalších pár centimetrů z pozadí Jennifer Lopez. 

Tak se zdá, že asi nejlepší alternativou módních časopisů bude internet. Nabízí nepřeberné množství stránek, které se věnují módě, naleznete tam ty nejnovější trendy, videa či fotky z módních přehlídek… A navíc je to zadarmo( viz např. Style.com, Instyle.com, Fabsugar.com). Pokud vás více zajímá, co opravdu nosí lidé v ulicích New Yorku, Londýna, Paříže či Dillí, doporučuji blog “ The Sartorialist”.

[1] http://news.bbc.co.uk/2/hi/health/259226.stm    http://www.wpic.pitt.edu/research/pfanbn/Default.htm  
[2] http://news.bbc.co.uk/2/hi/health/259226.stm
[3] Internetové stránky, které propagují anorexii( tzv. pro-ana) nebo bulimii( tzv. pro-mia) jako dobrovolně zvolený životní styl a popírají, že jde o životu nebezpečné nemoci.

[4] Halmi, K.A., Tozzi, F., Thornton, L.M., Crow, S., Fichter, M.M., Kaplan, A.S., Keel, P., Klump, K.L., Lilenfeld, L.R., Mitchell, J.E., Plotnicov, K.H., Pollice, C., Rotondo, A., Strober, M., Woodside, D.B., Berrettini, W.H., Kaye, W.H., Bulik, C.M. (2005). The relation among perfectionism, obsessive-compulsive personality disorder and obsessive-compulsive disorder in individuals with eating disorders.  International Journal of Eating Disorders, 38, 371-374.

[5] Fernandez-Aranda, F., Pinheiro, A.P., Tozzi, F., Thornton, L.M., Fichter, M.M. Halmi, K.A., Kaplan, A.S., Klump, K.L., Strober, M., Woodside, D.B., Crow, S., Mitchell, J., Rotondo, A., Keel, P., Plotnicov, K.H., Berrettini, W.H., Kaye, W.H., Crawford, S.F., Johnson, C., Brandt, H., La Via, M., Bulik, C.B.  Symptom profile of major depressive disorder in females with eating disorders. (2007). Australian and New Zealand Journal of Psychiatry, 41, 24-31.
[6] Family, Peer, and Media Predictors of Becoming Eating Disordered - Alison E. Field, ScD; Kristin M. Javaras, PhD; Parul Aneja, ScM; Nicole Kitos, MA; Carlos A. Camargo Jr, MD, DrPH; C. Barr Taylor, MD; Nan M. Laird, PhD- Arch Pediatr Adolesc Med. 2008;162(6):574-579.