Byla to jiná unie, po deseti letech jedeme v jiném vlaku. Kam míří?

Již čtrnáct dnů slyšíme a čteme ze všech stran hodnocení našeho vstupu do Evropské unie. Média, politici, politologové, ekonomové, podnikatelé - všichni mají jasno. Jedni to hodnotí pozitivně, druzí negativně. Jenom stále nevím v jakém to vlaku sedíme, kam nás celá EU doveze.

EU nyní a před deseti lety.

Evropská unie před deseti lety byla poloviční. Brusel měl „poloviční“ kompetence, měl polovinu úředníků, měl poloviční politický apetit......................Evropská unie neměla prezidenta, neměla takovou pravomoc, členské státy neměly tak vysoké zadlužení, neměly společnou fiskální politiku. Měly větší finanční odpovědnost.

A Evropská unie nyní?

Snahou je stále více a více států, bez ohledu na jejich připravenost. Bez ohledu na jejich historii, bez ohledu na jejich společenskou a geopolitickou strukturu. Nepřipravené, nesourodé a nepřirozené rozšiřování EU o další státy bude vytvářet bezpečnostní celosvětová rizika. Příkladem je Ukrajina a do budoucna může být i Turecko.

Snahou je přesunout do Bruselu stále více a více kompetencí. Fiskální pakt, snaha o daňové sjednocování všech států EU, společná zahraniční politika, společná bezpečnostní politika, další a další.

Kam a proč vstupovala ČR před deseti lety?

Před vstupem do EU proběhlo referendum. Kdo si vzpomene o čem to referendum bylo?

Argumenty pro vstup do EU byly jednoznačné:

• společný trh
• volný pohyb zboží, kapitálu a osob

Mluvil před deseti lety někdo o dalším a dalším předávání pravomocí do Bruselu? Mluvil někdo o tom, že budeme muset zavádět nesmyslné kvóty pro obnovitelní zdroje elektrické energie? Vědělo se o regulacích pro potraviny, vědělo se o snaze federalizace Evropy? Těch otázek, o kterých občané v referendu před deseti lety vůbec nevěděli je mnoho.

Hlasovali jsme o vstupu do EU, ve které nyní jsme?

Co nám EU přinesla? Aneb dotace, dotace a zase jenom dotace.

Pozitiva i negativa. Jaká jsou pozitiva?

Pozitiva jsou zřejmá a shodují se s tím proč jsme do EU vstupovali. Po celé Evropě se nám všem cestuje daleko lépe a snadněji. Pohyb zboží a celkový obchod ze v EU rovněž zjednodušil a podnikatelům ulehčil jejich podnikatelský život.

A co dotace? Jsou pozitivem nebo spíše negativem? Splnily dotace svůj deklarovaný účel – zvýšit konkurenceschopnost zaostalých regionů? Nesplnily.

Všichni uvádí kolik dotací k nám přišlo, o kolik díky tomu vzrostla naše ekonomika, o kolik jsme přišli naší neschopností když jsme nečerpali, kdo se podílel na špatném čerpání, atd.

Spočítal někdo někdy efektivitu dotací dle jednoduchého vzorce?

přijaté dotace +

• úhrn nákladů na státní úředníky zabývající se pouze dotacemi
• úhrn nákladů na zpracování veškerých žádostí o dotace (náklady vlastních žadatelů + náklady zprostředkovatelských agentur)
• úhrn korupčních nákladů
• úhrn veškerých vedlejších administrativních nákladů spojených s dotacemi
• náklady na zcela zbytečné projekty (školení školitelů, golfová hřiště, atd.)

= číslovka blížící se nule.

Když k vynaloženým nákladům přidáme úhrn finančních odvodů zaplacených ČR do Bruselu, tak výsledné saldo finančních toků bude zcela jistě záporné.

A to nejsou do vzorce dosazeny devastující dotační vlivy, které nelze ani vyčíslit. Jako je:

• pokřivení trhu práce
• naprostá devastace hodnotového systému

Dotační politika, politika přerozdělování a politických úplatků je tím největším negativem našeho vstupu do EU.

Kam jede vlak zvaný Evropská unie?

Kam celá Evropská unie směřuje? K federalizaci? Ke ztrátě státních kompetencí a zániku jednotlivých států?

Chceme v tomto vlaku sedět a nemít možnost ovlivnit jeho směr a rychlost? Chceme opravdu platit eurem? Chceme platit dluhy za jiné státy EU?

To jsou ty zásadní otázky po deseti letech našeho členství v Evropské unii. Můžou na tyto otázky odpovědět politici? Nebo by se měli politici zeptat voličů v referendu.