Ztracena v IT světě

Nikdy ve svém životě nezapadnu do bandy technozávisláků, kteří dokáží jen čučet před sebe a ťukat palci do neživých tenkých krámů, svých mobilů, případně jsou tito zaháčkováni u svého laptopu, s nímž žijí svůj virtuální život

Nesnáším veškerá elektronická zařízení, která mám doma. Nesnáším je, protože jim nerozumím, nepamatuji si jejich hesla, protože jsem nedůsledná a hesla si nezapíšu. Kolikrát stojím bezradná, když tyto blikající potvůrky nechtějí fungovat, když jsou nová, dává mi zabrat jejich spouštění. Nemám je ráda. Nenarodila jsem se, abych měla ráda otravnou elekroniku, abych žila internetem. V něm jsem naprosto ztracená.

Minulý týden jsem dostala sms od svého mobilního operátora, že se mám dostavit do prodejny pro nový napájecí zdroj ke svému modemu pro optický internet. Při přečtení této zprávy se mi úzkostí stáhlo hrdlo, protože jsem nevěděla, co je napájecí zdroj. Holt někdo musí být v životě za blbku, tou jsem v takové situaci bezesporu já. Jako správnou blbku mě vůbec nenapadlo vygůglit si, co to je napájecí zdroj. Místo abych gůglila, jsem zvolila následující řešení. Odpojila jsem si veškeré ty potvůrky, jakými je TV box, router (aspoň si myslím, že se tato chytrá vychytávka tak jmenuje) rovněž i kabely a to vše naskládala do velké tašky. I vyrazila jsem do prodejny, která se nachází v jednom OC několik km vzdálené od města. Musela jsem jet autem.

V prodejně mě obsluhovala hezká slečna. Ukázala jsem jí svou tašku, co vše jsem přivezla. Jen se usmála a požádala mě o mou občanku. „Máte tady budget 9 tisíc, to máte nárok na nový mobil.“ Pak z jedné zásuvky vytáhla napájecí zdroj, který vypadal jako obyčejná nabíječka k mobilu. V tu chvíli mi došlo, jak nesmírně hloupá jsem. Krom nového mobilu jsem také dostala nový TV box. Vzhledem k tomu, že neumím převést data a aplikace do nového mobilu, byla jsem odkázána do jiné prodejny, kde tuto službu za 300 Kč poskytovali.

Domů jsem dorazila ve stavu jistého napětí. Věděla jsem, že budu muset zapojit nový TV box. Nejdřív ale jsem se chtěla pokochat novým mobilem, jenže jsem bohužel zjistila, že v něm nemám sim kartu ze starého mobilu. A vyměnit sim kartu je další, co neumím.

Opět jsem se hroutila, že budu muset nasednout do auta a jet do prodejny. Byla jsem vzteky bez sebe. A jak jsem se hnala k autu, cestou jsem míjela jeden vietnamský obchod. Vedou jej manželé, kteří mají syna na gymnáziu. Syn jim o víkendech pomáhá, napadlo mě tedy do obchodu zajít a požádat o pomoc. Měla jsem štěstí, vietnamský gymnazista tam byl a pomohl mi. Nemusela jsem nikam jezdit.

Zpět doma. Hrůza připojení TV boxu může začít. Vše zapojím dle manuálu, ale na obrazovce se mi objeví Google a chce po mně můj gmail. A heslo, a zase heslo...Kdyby mi v té chvíli byli měřili tlak, asi bych byla skončila na JIPce. Musela jsem zavolat helplinku. Tam mi sdělili, že potřebuji technickou podporu, ale vzhledem k tomu, že všichni operátoři právě hovoří s jinými klienty, kteří se dovolali přede mnou, budu muset čekat, až mně zavolají zpět. Ztracena v IT světě. Tak jsem se v té chvíli cítila. A také jsem měla vztek na sebe, že si neumím poradit. Při čekání na zavolání technické podpory jsem se pořád prala s ovládačem k TV boxu, až se mi nakonec televize spustila. Google zmizel. Sláva. Když mně asi za půl hodiny zavolali z technické podpory, už jsem byla za vodou. Vůbec nevím, jak jsem nakonec nad ovladačem vyhrála, to si můj mozek už nepamatuje. Ale televize funguje a to je hlavní. Rovněž funguje můj nový mobil. Ale jinak? Své nelásky vůči IT světu jsem se nezbavila, jsem zkrátka out of date a takovou už zůstanu...