Zlo

Měla-li bych jakkoli popsat zlo, pak je to chlápek ve věku přes sedmdesát a k němu ženská ve věku podobném. Oba žijí v mé blízkosti. Narodili se, aby v životě ničeho nedosáhli a škodili.

Přiznávám, že jsem od chvíle, kdy jsem se dozvěděla, že zesnula Anička Slováčková, naměkko. Je mi do pláče, když si uvědomím, že odešla andělská duše, která se narodila, aby rozdávala lásku a radost. Tímto chci zároveň vyjádřit svou nejhlubší soustrast rodině statečné Aničky i jejím přátelům.

Zatímco Anička v sobě i svém konání zosobňovala dobro a lásku, ve svém okolí se bohužel setkávám se zlem. Zlem, jež tu páchají někteří senioři. Chlap, jenž je oplešatělý, bezzubý, vždy oblečen do tepláků, souzen za své kriminální chování. Stala jsem se hledáčkem v cestě páchání jeho přestupků, případně jeho kriminálních činů. Vzhledem k faktu, že ví, jak páchat zlo, je velmi těžké jej při lecčems nachytat. Už své auto parkuji, aby bylo chráněno kamerovým systémem. Vzdala jsem i skutečnost, že se budu domů navracet, abych našla svou poštovní schránku, případně zvonek neponičený. Je to ubohá cesta tohoto seniora, jakou prezentuje svůj život na tomto světě. Jeho slovní zásoba se setává z vulgarismů, není schopen dát dohromady jednoduchou větu, což svědčí o jeho ubohém intelektu.

A k němu lze přidat seniorku ve věku přes sedmdesát, kdysi si přivydělávala coby šlapka, o syny se nestarala, oni skončili jako recidivisté. Stala jsem se v hledáčku zla této seniorky. Nadávky, nasypané smetí na parapetu, lži, jež o mně šíří. Toť pohled do morální úrovně některých českých důchodců, kteří se formovali pod vládou Stalina či Gottwalda.

Někdy je život vskutku velmi těžký. Když jeden konfrontuje zesnutí mladých lidí, kteří v sobě chovali lásku a pozitivní energii, v konání některých přessedmdesátiletých důchodců, jež jsou jejich opakem. Šíří zlo, tak tomu bohužel je a nelze si namlouvat, že starý člověk se rovná někomu, kdo je laskavý. Bývá tomu naopak...