Život bez závislostí

V dnešní době je mnoho lidí závislých na mobilních telefonech. V zahraničí některé restaurace zakazují použití mobilů

Motto "Všechno, co máš vykonat, konej podle svých sil, neboť není díla ani myšlenky ani poznání ani moudrosti v říši mrtvých, kam odejdeš." (Kazatel 7 - 9, Stejný úděl všech, 9.10)

Závislost je věc nepěkná. Člověk se může stát závislým úplně na všem. A oblasti našich závislostí se neustále rozšiřují. Je to spojené s rychlým vývojem, jakým lidstvo kráčí. Nejznámější závislosti jsou alkohol, drogy, sladké, partner, práce, cigarety, v současnosti k nim patří mobilní telefony. Na ulicích, v dopravních prostředcích, v restauracích, v obchodech, zkrátka všude lze vidět lidi, kteří jsou otrokem této chytré věcičky.

Slyšela jsem, že jsou v zahraničí některé restaurace, v nichž je zakázáno používat mobilní telefony. Protože není nic nepěknějšího než pohled na hosty, kteří přijdou, zasednou a už jedou to své. V ruce mají telefony, a místo aby spolu hovořili, je každý napojen na svůj svět a je patrné, že mu nic nechybí. Někteří majitelé restaurací se už naštvali a nechtějí vidět hosty, kteří jsou zaujati svými mobily. Do restaurací se člověk chodí najíst, popovídat si s přáteli. Opravuji. Dříve si chodil popovídat s přáteli, dnes host velmi často komunikuje se svým mobilem.Nebo na dovolené. Rodiny, partneři, kteří se rovněž nedokáží obejít od mobilů. Na pláži, na snídani, obědě, večeři, jednoduše všude.

Nebo školní děti. Jdou třeba na vycházku a snad každé z nich má v ruce svůj telefon a je něčím zaujaté. Že by se dívalo na svět kolem nebo hovořilo se svým spolužákem, je nezajímá. Telefon mu poskytuje větší vyžití. Dnešní matky malých dětí jsou s to zapomenout své dítě v obchodě, ale těžko zapomenou na svůj mobil. Bez něj ani ránu.

Je to smutný pohled na dnešní svět. Lidé zapomínají na smích, na to, že je hezké s někým pobýt, protože je s ním zábava, dobře se s ním hovoří. Mobil se stal spasitelem všeho. Máme-li mobil, nepotřebujeme komunikovat s nikým jiným, mobil nám dokáže toto poskytnout. 

Všechno má mít své hranice a mělo by to platit i o mobilních telefonech. Ty nás odvádějí od jiných lidí a vnucují nám svůj chladný svět. Svět bez dotyků. Dřív jsem na ulicích potkávala mladé lidi, kteří se drželi za ruce a povídali si spolu. Smáli se spolu, někdy se políbili. Ale kolik takových lze dnes potkat? Je smutné vidět, že většina populace volí za svého partnera chytrou věcičku, jíž se stává otrokem.

Dříve bylo naprosto běžné, že lidé v restauracích kouřili. Kouření v restauracích se stává minulostí, zprvu se to mohlo zdát nezvyklé, ale dnes nám to přijde běžné. Mělo by to platit i o užívání mobilních telefonů. Omezit je, když si jdeme někam sednout. Protože budou-li lidé bez svých berliček, budou nuceni spolu hovořit. Sedí-li lidé v restauraci, každý z nich v područí svého mobilu, nemohou ukázat, co v sobě skrývají. Řekla bych, že v dnešní době asi nic, neboť si nechávají ukrást svou duši a zavání to stále větší prázdnotou.

Člověk, jenž nepodléhá závislostem, je svobodný a hned se mu lépe dýchá. Naopak závislý člověk je jako trestanec, jenž za sebou táhne těžkou kouli svého žaláře.