Ženy s vykotlanou duší

Máte-li vykotlaný zub, může vám pomoci plomba. A když ani plomba nic nezmůže, přijde na řadu korunka. Ale co v případě vykotlané ženské duše?

Motto "Hoře si ze srdce vykliď a drž si od těla zlo, vždyť mládí a úsvit jsou pomíjivé." (Kazatel 10  - 12, 12.10)

Láska. Potřebuje ji v životě každý. A láska má především být svoboda a přijetí, protože když se jich nedostává, těžko se dá hovořit o lásce. Když partner není schopen dát své partnerce svobodu, když ji nepřijímá takovou, jakou je, a chce ji převychovat k obrazu svému, o žádnou lásku se nejedná. Jde o manipulaci v kombinaci s despotismem. Manipulátor vyvolává ve své oběti pocit strachu a pocit viny, což jsou pocity neslučitelné s láskou.

Domácí násilí nebo také týrání. Může být fyzické nebo psychické. Psychické je mnohem horší, protože není na první pohled viditelné. Psychicky týraná osoba může navenek působit bezproblémově, psychicky týraná osoba se může naučit hrát svou roli spokojené manželky, jíž se neděje žádné příkoří. Manipulátor si rád vybírá ženy s nízkým sebevědomím. Ale i žena sebevědomá může ztrácet na své sebejistotě, ocitne-li se v rukou někoho, kdo to s ní umí. Kdo to s ní umí natolik, až ji zničí. Až se z ní vytratí radost, sebevědomí a naopak se v její duši usídlí strach, nejistota, až se její duše stane vykotlaným zubem. A k lékaři se nejde.

Vezměme si příklad paní Rybářové. Je již v důchodu a je týranou ženou. Od svých osmnácti let, kdy se seznámila se svým budoucím manželem. Do té doby sršila optimismem, ráda se smála, měla ráda společnost, věřila si. Ale s Rybářovým vstupem do jejího života se vše změnilo. Zprvu si to vůbec neuvědomovala, domnívala se, že jsou to vše projevy lásky ze strany jejího milého. Nedocházelo jí, že se stala myší, jež skončí v útrobách vyhládlého hada. Cesty úniku nebylo.

Rybář cele převzal vládu nad životem své choti. Začalo to zákazy. Zákaz styku s vlastní rodinou, rodiči a sourozenci. Zákaz chodit do práce. Zákaz styku s kamarádkami. Je až nepochopitelné, že jej žena ve všem uposlechla. Měla z něj strach? Cítila se provinile, když jí neustále předhazoval, z jaké rodiny pochází? Nebo se časem stala apatickou?

Člověk by řekl, že se v důchodovém věku může zklidnit, že to, co mu dříve vadilo, už bude přehlížet. Ale ne v případě starého Rybáře. Jeho manželka už pozbyla jakékoli své identity, ztratila veškerou víru v sebe samu, ve všem se naučila svého muže poslouchat. Co jí ještě bylo lze vzít? Když zpřetrhala vazby se svými sourozenci, když ze svého života vyloučila veškeré kamarádky, o kolegyních se nedá hovořit, protože téměř po celý svůj život strávila v domácnosti. O koho ji ještě připravit, aby byla po ruce jen svému choti. O vlastní děti. O dva syny, mezi něž vrážel starý Rybář klín natolik, že i oni se přestali navštěvovat. I ve vlastních dětech viděl starý Rybář potencionální rivaly, vždyť on si svou ženu vzal jen z toho důvodu, aby nemusel vařit, uklízet, aby mu byla k dispozici každý den. A odrostlé děti jej mohly ohrozit.

A tak Rybářová vzdala i své děti. To, co jí o nich manžel namluvil, přijala. Že mají špatné geny, že ani jeden z nich nemá geny Rybářovy, ale jejich genetické vybavení pochází od jejích rodičů. A ti byli veskrze špatní, proto bylo nutné s nimi ukončit jakýkoli styk.

Je až obludné, jakých rozměrů může dosahovat domácí násilí. To psychické. Že týraná osoba zpravidla ztratí své veškeré sebevědomí, svou veškerou jistotu a uvěří, že je vinna v plném rozsahu. Že může být vůbec ráda, že si ji někdo vzal. Ona tomu věří a neusiluje na tom nic změnit. Její duše je jak vykotlaný zub, jemuž ani plomba či korunka nepomohou. Jedině jej vytrhnout, a tak ukončit jeho bytí. Ale co s vykotlanou duší? Zde každá rada drahá...