"Dobrý den, jdu na ten inzerát: Daruji štěně do dobrých rukou," ošuntělý muž žmoulá přede dveřmi rádiovku v ruce.

"Bohužel, přišel jste pozdě. Už jsem všechny rozdala."

"Aha, a něco jiného k jídlu nemáte?"

To byla klasická ukázka toho, že výjimka potvrzuje pravidlo.

Dobrý text a dobré srdce...

Za tento článek jednoznačně karma

Udělala jste dobrý skutek. Dobré skutky nejsou protislužbou.

Mně zatím nikdo se psem neoslovil, ale na přímou žádost o peníze rovnou říkám, že peníze se nedávají ale vydělávají. Je-li ten dotyčný ochoten mně přijít umýt třeba okna, klidně mu peníze za práci dám. Zatím okna na umytí čekají. :o)

Toto je klasika. V roce 1981 jsem navstivil v Santiago (Chile), kde zije jeden z mych dobrych znamych krajanu ve svete. Zavedl me do ceske restaurace Praga, kterou vedl pounorovy emigrant, mam dojem, ze se jmenoval Klimes, ale vsichni mu rikali pan Klidanko. Pan Klidanko me ve sve restautaci coby z velke dalky prichoziho krajana bohate pohostil. Behem meho obeda do restaurace prisel jeden Chilan a ptal se pana Klidanko, zdali by nemel pro nej nejake zbytky jidla, ze ma hlad. Pan Klidanko odvetil, ze zbytky jidla nema, ale ze potrebuje v restauraci pomocnika, a jestli je ten "hladny" u neho ochotny pracovat, da mu jak najist, tak mu za jeho praci dobre zaplati. Ten hladny nato vypadl ven z restaurace jako namydleny blesk. Asi ho z nabidky zamestnani jeho hlad rychle presel. Muj znamy krajan mi pak rekl, ze pan Klidanko toto uz praktikuje leta, a za ty roky byly jen dva pripady, kdy byli ochotni pracovat, jednoho pan Klidanko na cas najal na umyvani nadobi a kdyz videl, ze dotycny je opravdu pracant a asi mel zivotni smulu, zaridil mu zamestnani u sveho obchodniho znameho. Jak to bylo s tim druhym, co byl ochoten pracovat mi uz vypadlo z pameti.

Bývaly doby, kdy nebylo zas tak těžké podporovat skutečně chudé. Bohužel dneska tuto oblast velmi devalvovali různí podvodníci a nemakačenkové, kteří poskytnuté jídlo vyhodí do koše, protože chtěli ve skutečnosti prachy na krabičák, ne housku se salámem. Mělo by se více prosazovat ono biblické pavlovské "Kdo enchce pracovat, ať nejí."

Dědeček měl (za první republiky i protektorátu) na dveřích kulatý štítek s nápisem Zde se přispívá na chudé.

Po r. 1948, kdy přišel o živnost, štítek odstranil se slovy, že teď už žádní chudí nebudou.