Žebrající matka

Stojím ve frontě v supermarketu a dá se se mnou do řeči paní, stojící přede mnou. Že má na okně mláďata poštolky, a jak prý se poštolčí máma o své mladé stará

Motto "Tráva se poseká, ukáže se otava, sklízí se píce z hor, z beránků máš oděv, za kozly koupíš pole, máš dostatek kozího mléka ke své obživě i k obživě své rodiny, máš živobytí pro své děvečky. "(Přísloví Šalamounova, Třetí sbírka, pořízená muži Chizkijášovými,  2ý.25, 27.26, 27.27)

České matky. I toto téma by vydalo na knihu. Protože je velký rozdíl v tom, jak se starají o své děti. Často o tom přemýšlím, když potkám některé z nich v ulicích.

Stojím ve frontě v supermarketu, když se se mnou dává do řeči žena, jež stojí ve frontě přede mnou. Všimne si, že mám ve svém nákupním vozíku něco i pro kočičí miláčky. Když ženě odroste dítě, péče o nějakého domácího chlupáče může do značné míry kompenzovat prázdné hnízdo. Což je můj případ. A žena mi říká, že má na okně mladou rodinku. Rodinku poštolky. Mláďata toho prý hodně zbaští a poštolčí máma se má co otáčet. Ale stará se o ně s takovou pečlivostí, že by si z ní mohly mnohé české matky vzít příklad. Některé své čerstvě narozené miminko pohodí někam do kontejneru, některé zanedbávají péči o dítě natolik, že jim je sociálka nakonec odebere a dítě putuje do dětského domova. Toto vše je těžko pochopitelné pro ženy, kterým se nedaří otěhotnět a daly by nevím co, aby se jim mohlo narodit zdravé dítě.

Některé matky ani nemusí své děcko zabít, neznamená to však, že se neprohřešují vůči svým potomkům. Už někdy v zimě jsem v krajském městě potkala matku s kočárkem. Postávala před nákupním centrem, tlustá až hanba a oslovovala kolemjdoucí. I mně oslovila. Jestli bych jí nedala deset nebo dvacet korun. Samozřejmě jsem jí nic nedala, protože žebráctví neuznávám. Je to vydírání a výraz absolutní lenosti. Vzhledem k vypasenosti žebrající matky bylo očividné, že se jí nemůže dařit zle.

Minulý pátek. Kráčím naším městem, slunce svítí, čas se pomalu přesouvá do léta. A proti mně matka s kočárkem a něco na mě drmolí. Uvědomuji si, že už jsem ty její oči někde viděla, i ten hlas někde slyšela. Dochází mi, že se jedná o stejnou žebrající matku, již jsem potkala v zimě. Stále vypasená, stále žebrající, jen s tím rozdílem, že žebrá někde jinde. Zřejmě jí to prochází, zřejmě se mezi námi pokaždé najde někdo, kdo jí hodí minci. Ale nemělo by se. Je to mladá žena, která, když by chtěla, by si mohla nějakou brigádu najít. Jenže žebrat je pro ni zdaleka nejpohodlnější.

Náš sociální systém není lakomý a dokáže pomoci lidem, kteří jsou nějakým způsobem znevýhodněni. Platí to i o některých matkách, které si díky svým dětem mohou přijít na pěkné peníze. Neměli bychom proto podporovat žebrání, protože není na místě. Nedostává-li se mně peněz, je spousta možností, jak si navýšit svůj příjem. Zvlášť v dnešní době, kdy zaměstnavatelé marně hledají nové síly. Žebrající matka postrádá jakoukoli hrdost i důstojnost, je líná přemýšlet a udělat cokoli, aby si přilepšila. A bude toto předávat i svým dětem. Protože "Jablko nepadá daleko od stromu." Příroda nám poskytuje spoustu příkladů, jak se chovat. Matky by se měly nechat inspirovat tím, jak se samice starají o svá mláďata, jak jsou na ně pyšné, jak je dokáží bránit. Nežebrat, nelozit po sociálních sítích, ale věnovat se svému dítěti, aby bylo šťastné a spokojené. Jedině takto může vyrůst člověk vyrovnaný a s dobrým sebevědomím.