Ze života trubce

Vyprávění muže, který je otcem dvanáctiletého syna, a pomáhá mu s učením. A při učení se mu vybavují asociace s vlastním životem

Motto "Počátek poznání je bázeň před Hospodinem, moudrostí a kázní pohrdají pošetilci." (Přísloví Šalamounova, První sbírka, Vstupní slovo, 7)

Řeknu vám, že bych dnes udělal spoustu věcí jinak. Je velká škoda, že člověku věci docházejí až s přicházejícím věkem, kdy už nelze nic vrátit zpět. Jako se mnou. Nikdy jsem se ve škole neučil, všechno jsem jen flákal s jedním cílem. Rychle se osamostatnit, rychle vypadnout od rodičů, kde to vypadalo ne jako v rodině, ale spíš jako u nepřátel. Otec věčně nalitý, hrubý, občas mě zmlátil a matku také nešetřil. Ale o ní nemůžu říct nic hezkého, věčně uvřeštěná ženská, která si také ráda přihnula, k facce neměla daleko a o lásce mateřské jste si mohli nechat jen zdát.

Jen jsem se vyučil, zvolil jsem si profesi instalatéra, kam brali každého. A s tím mým vysvědčením to žádná sláva nebyla a nemohl jsem si vybírat. Štěstí, že nemám ruce levé a že se umím ohánět. Bral jsem to ve svém mládí jaksi hopem. Rychle se vyučit, rychle se osamostatnit, najít si holku a mít s ní rodinu. A hlavně dělat vše úplně jinak než u mých rodičů. Do vztahu s Blankou jsem šel po hlavě. Byl jsem rád, že vůbec někoho mám, chybělo mi pohlazení a očekával jsem to od své nastávající. Dnes lituji, že jsem si pořádně neprohlédl její rodinu, protože ne nadarmo se říká "Jaká matka, taká Katka." A moje žena je věrným obrazem své matky. Ukřičené ženské, která mého tchána jen uzurpuje a z něho je kdosi, kdo popřel své já a na všechno jen kývne, aby měl pokoj.

Náš syn Vítek má tchánovu povahu. Je to milý kluk, dost uzavřený, nikdy není drzý a nejde mu učení. A moje žena, místo aby se s ním učila, aby mu pomohla, na kluka jen řve, on se z toho celý jen třese a trpí ekzémem. A ten se mu zhoršuje podle toho, jaké to u nás doma je. Marně ženě domlouvám, že po zlém s klukem nic nesvede, že je citlivý a že je nutno brát ohled i na jeho zdravotní potíže. Kdepak. Hysterce nic nevymluvíte. Vidí jen sebe, a že je z ní kluk na nervy, ji nezajímá. A nedělám si žádné iluze, že bych já měl na tom být jinak. Splnila si svůj cíl, vdala se, má manžela, který ji zabezpečí, ale že by se k němu měla chovat hezky? Proč by. Její matka jí žádný hezký příklad nedala. A ona toto převzala po ní.

Abych Vítkovi pomohl, učím se s ním. A při tom učení mi dochází, o kolik jsem jako kluk přišel. Dřív jsem si myslel, že jsem hloupý a nemám na školu, dnes vidím věci jinak. Zajímá mě vše, co se s Vítkem učíme. Fyzika, přírodopis i takový dějepis. Ze všeho snad nejvíc přírodopis, protože se mi vybavuje můj vlastní život. Život muže. A přijde mi, že jsem také pouhým hmyzem. Trubcem, komárem či mravencem. Když se podíváte do přírody, jak to tam funguje, v lidském pokolení je tomu obdobně. Ženy vyhledávají mužskou společnost hlavně v době, kdy si přejí počít dítě. To je jim muž dobrý. Ale pak? Pak už se mnohdy stává obtížným hmyzem, který lze tolerovat jen z jediného důvodu. Musí být ekonomicky prospěšný. Nebo se podívejme se na takové včelky. Jak jsou společenské, jak jsou pracovité, ale jejich samečci plní jen roli ploditele. Jakmile splní svůj úkol, jsou vypuzeni z úlu, aby neubírali potravu ostatním. A pěkně na podzim, kdy už nemají šanci se ohřát, je čeká osud včelího bezdomovce. A obdobně je tomu ve světě mravenců. Po svatebním letu samečci splní svůj úkol oplození. Pak již žádoucí nejsou a uhynou. 

Pro svou ženu jsem splnil účel. Vzal jsem si ji, zplodil s ní syna a toť vše. Neříkám, že mě to nezklamalo. Ale co člověk nadělá, nemyslím si, že to v jiných rodinách funguje jinak. Jsem rád, že mám syna a že mu mohu něco předat. A když se s ním učím o hmyzu, vložím se do toho tak, jako bych byl třeba oním trubcem já. A vše klukovi podám tak, že se musíme smát a oběma nám dochází, jak to s muži na tomto světě je. Že jsou pouhými trubci, které čeká včelí houmlesákov. V lepším případě vás v úle nechají, ale musíte mít k tomu plný měšec. Nebo snad ne?