Že by se blýskalo na lepší časy?

V poslední době jsem zaznamenala něco příjemného. Začínám nabývat dojmu, že u nás stále více přibývají lidé, kteří jsou milí a ohleduplní. Že by konečně byl odejit marasmus, který tu po sobě zanechali komunisté?

Začínám být nějak roztržitá. Vysvětluji si to tím, že mi krom zaměstnání přibyla péče o ovdovělou maminku, kterou jezdím navštěvovat dvakrát či třikrát týdně. Jedna cesta 35 km. Mám v sobě silně vybudovaný smysl pro povinnost a vím, že když je někdo jediný, aby pomohl druhému, pak musí.

Když jsem roztržitá, ztrácím. Nejvíce ztrácím rukavice, pak jsem ztratila úplně všechny látkové kapesníky a nedávno k mým ztrátám přibyla průkazka MHD. Když jsem ji chtěla použít, zjistila jsem, že ji nemám. Mrzelo mě to, ani ne kvůli kreditu, který jsem na ní měla, ale spíš kvůli sobě. Ale co jeden nadělá. I šla jsem na dopravní podnik se zeptat, zda průkazku někdo nevrátil. Docela jsem doufala, že ji tam budou mít. Nicméně má průkazka skončila kdesi...

Přijdu do práce, otevřu si svůj pracovní email a hle. Píše mi kdosi, že našel mou průkazku ve městě, kde bydlí má maminka, a že ji nechal v jedné cestovní kanceláři. Zavolala jsem si tam, oni mi řekli, že tam mou průkazku mají. Došlo mi, že jsem ji vytratila, když jsem šla k parkovacímu automatu.

Pro mě je toto velmi pozitivní zkušenost. A nejen tato. Když jedu autobusem či trolejbusem, setkávám se s velmi příjemnými řidiči, případně řidičkami. Jsou trpěliví, mají úsměv na tváři, počkají, když dobíhám...

Zlepšení toho, jak se lidé k sobě chovají, lze pozorovat i v českých obchodech. Tento týden jsem si koupila digestoř v jednom nejmenovaném obchodě, jemuž dělá reklamu Lukáš Pavlásek. Reklama nelže. Milý personál, opravdu profesionání, vše vyřízeno velmi rychle. Anebo jiný příklad. Obchod s produkty z konopí, ten v našem městě také najdete. Obsluhují tam mladíci, spíš vypadají, jako by šli na techno party, dready, trochu tetování, i toho piercingu. Někdo by je podle jejich vizáže odsoudil. Ale není tomu tak. Tito mladí prodejci jsou nesmírně milí, poradí a úsměv na tváři je součástí jejich každodennosti.

Mám-li dnešní blog shrnout, pak dlužno říci, že v naší zemi dochází ke změně chování lidí. Mizí tu způsoby generace, která byla mladá za Stalina a Gottwalda, kteří svou vlastní osobností motivovali lidi k tomu, aby se z nich stali vulgární hrubci, záviděli, kradli, pomlouvali, donášeli...ale všeho do času...

Máme před volbami, lze očekávat, že někteří politici rozjedou nechutnou kampaň, aby získali výhodná koryta. Nechme je, mám-li použít slova Jiřího Žáčka „Prase na humanismus nenachytáš....“ Uchovejme si svou důstojnost, úctu k sobě, pak se to odrazí i na tom, jak jednáme s jinými lidmi...