Závody na lefetách dobrý, ale to že naše vláda nepoklonkuje před ukrajinci jako ta minulá snad znamená, že se cpou do Kremlu?

Nojo jak nemilujeme Ukrajinu tak milujeme Rusko.

Kde já to už zažil a je jedno, že se to dřív jmenovalo Sovětský svaz.

Ano, to je zkrátka logika dnešních libtardů: buď černá, nebo bílá, nic mezi tím. Tak jednoduché to ti prý inteligentnější mají.

Nikdo Kremlu nenadbíhá, ani nečeká na vlídnou tvář Ruska, jak tu pořád někteří omílají. To je propaganda, kterou pořád opakují některé média, např. Forum 24, kde jsem se dočetl, že kdo kope do Evropské komise, tak si chce šplhnout v Kremlu nebo kdo odmítá euro, tak chce zemi izolovat a popostrčit směrem k Rusku.

Že by nikdo Kremlu nenadbíhal, to bych netvrdil, ale za tu druhou část vašeho diskusního příspěvku Vám dávám plusový bod.

To tak někdy bývá, že někdy lidé těm, jimž chtějí oponovat, dávají do úst výroky, které oni nikdy nepronesli a které by ani nemyslili vážně:

Když se Masaryk zastával nevinného Leopolda Hilsnera, který byl eklhaftovým člověkem, ale vraždu Anežky Hrůzové, ze které byl obviněn, evidentně nespáchal, tak Masarykovi odpůrci chodili až tak daleko, že tvrdili, že Masaryk s tou vraždlou souhlasí a nepovažuje ji za zločin. Což byl samozřejmě čirý nesmysl. Masaryk vraždu Anežky Hrůzové za zločin samozřejmě považoval a samozřejmě zastával názor, že pachatel za mříže nebo na šibenici patří, ale musí to být skutečný pachatel, nikoli někdo, kdo s tím nemá nic společného a komu by to bylo pouze přišito.

Komunisté své oponenty dehonestovali zase tím, že jim připisovali, že by chtěli návrat Hitlera a protektorátního režimu.

A někteří současní eurofanoušci zase každou kritiku EU berou jako snahu příslušného člověka obrátit se směrem k Moskvě.

A dochází to až do naprostého absurdna, tedy když nás, kterým se nelíbí bolševická a proruská minulost Petra Pavla, osočují, že ve skutečnosti nám vadí, že Pavel je teď proti Rusku. My ho kritizujeme za bolševickou a proruskou minulost, ale údajně tím dokazujeme, že nyní jsme bolševici a proruští. Abych byl spravedlivý, musím říci, že do takového extrému jde málokterý zastánce Petra Pavla. Moc jich skutečně není, ale jsou i takoví.

Můj syn tenkrát přinesl ze školy poznámku "Váš syn se neumí chovat při uctění památky J.V.Andropova". Měl jsem sto chutí odepsat učitelce, že můj syn ještě nikdy neuctíval památku J.V.Andropova a proto neví, jak se u toho chovat, ale rozmyslel jsem si to, protože to byla jedna z těch kovaných blbek, která by byla schopna kvůli tomu si na kluka zasednout.

Paní Vlachová, těm vaším báchorkám o školách bez "ZO KSČ" může věřit jen ten, kdo nezná tehdejší situaci v běžném životě. Jsem pamětník socialismu a bohužel pro vás, mám velmi dobrou paměť. ZO KSČ byly povinně zřízeny všude od n.p. přes soudy, divadla, JZD, sportovní kluby, školy všech stupňů, armádu, VB atd. Nedovedu si představit, že zrovna vaše škola byla tak skromně obsazena učitelským sborem, aby se nepodařilo ZO KSČ zřídit. V KSČ A KSS bylo v té době cca 2 mil členů a ve vaší škole skoro nikdo? Vaše nespokojenost se současnou vládou a neustálé plkání o jakémsi směřování do područí Kremlu je trapné již proto, že ukončení socialismu ve východním bloku nezařídilo dětinské cinkání klíči, ale rozhodnutí generálního tajemníka ÚV KSSS Michaila Gorbačova. Gorbačov pochopil nutnost opustit ideové klišé o vzletné budoucnosti pod vedením komunistů a hodil na to bobek. Říkali tomu "Perestrojka". V ČSSR bylo 75 tis vojáků bolševické RA a ti by s celým cinkáním klíči zametli během pár dnů. Tedy za r.89 nevděčíme nikomu jinému než Gorbačovovi. Místo Putina může přijít nový Gorbačov s "Perestrojkou" a vše se může obrátit.

Podle toho, jak se tu autorka průběžně prezentuje, bych ji tipoval na předsedkyni ZO KSČ v dané škole. Pokud tedy vůbec někdy byla učitelkou.

Lidi, jako byla Vase reditelka nebo skolnik bylo mnoho. Meli jsme takovou spoluzacku, jiz v r. 1969 zakladalla na skole Leninsky svaz mladeze a jedne z nejtalentovanejsich spoluzacek zhatila vysokoskolska studia. Tito lide byli zodpovedni za tehdejsi moralni i ekonomicky marasmus spolecnosti. Nekteri z nich sedi dodnes na mistech nejvyssich.

Mohla byste upresnit, jak bizarni SPD slepenec nabiha Kremlu. Kdyz clenove slepence PirStan Bartos sympatisovali s Antifou a Michailidu se profilovala jako komunistka Vas nezneklidnovalo?

Slysela jste o A. Gramsci (1891-1937), frankfurtske skole a dlouhem pochodu institucemi? Obavam se, ze mraz tentokrat prijde uplne z jine strany.

Nejsem pritelem Ruska ale ani zadne jine totality, a je mi jedno, pod jakou nalepkou se skryva.

Ta minuta ticha na počest Brežněva byla mnohými lidmi vnímána různě. Já jsem zrovna ležel doma na anatibiotikách a v prázdném bytě jsem samozřejmě žádnou minutu ticha za nikoho nedržel, ale můj spolužák ze základní školy, který studoval eletrotechnickou fakultu, říkal, že ten den na přednášku přišli i ti studenti, kteří obvykle na přednášky nechodili a jejich docházka do školy se omezovala pouze na semináře a skládání zkoušek. Ale ten den přišli na přednášku i oni, aby stáli minutu ticha za Brežněva. Vypadá to jako úlitba režimu, ale prostě z toho měli bžundu, strandu, legraci.

A to je něco, co nepochopí cizinci a co možná nebudou chápat ani budoucí generace: Že jsme si z režimu někdy dělali legraci právě tím, že jsme navenek přeháněli projevy loajality.

Jednou jsme někam jeli jako studenti gymplu a s námi jela učitelka občanské nauky, šíleně prorežimní soudružka P.. A my jsme celou cestu v autobuse zpívali prorežimní budovatelké písničky. A ona byla ve velkých rozpacích. Jasně pochopila, že si děláme legraci, ale nevěděla, jak na to reagovat: po ryze formální stránce jsme zpívali přesně to, co ona navenek propagovala. Kdyby s námi jel pan profesor K., jenž nás učil matematiku a fyziku a jenž s námi měl jet původně, tak bychom zpívali lidové a trampské písničky a on by je zpíval s námi. Pokud totiž jde o něj, necítili bychom potřebu ho provokovat. Kovanou soudružku P. jsme však provokovat chtěli a použili jsme k tomu její zbraň, kterou jsme vyšponovali až do ironie, ale ona to dost dobře nemohla zarazit. Bylo to něco podobného, jako když rakouská policie nevěděla, co má dělat, když zatčeného Švejka vedli policisté. Lidé zrovna četli manifest o vyhlášení války a Švejk do toho provolával slávu císaři a že ta válka je vyhraná. Když to křičel někdo, koho vedli v tu chvíli policisté, působilo to velice ironicky, ale navenek provolával slávu císaři a křičeč, že Rakousko tu válku vyhraje. A policiské chápali tu ironii, ale byli bezradní, jak ho za to potrestat.