Zanedbané děti

Motto "Moudrá žena buduje svůj dům, kdežto pošetilá jej vlastníma rukama boří". (Přísloví Šalomounova, Druhá sbírka, 14.1)

Miluji děti, miluji jejich čistou duši a upřímnost. Myslím si, že jim umím naslouchat, umím si s nimi hrát, protože jsem toto přijala především od své maminky. Moje maminka nás nikdy neodháněla s tím, že na nás nemá čas. V oblasti her byla velmi inspirativní a dala nám do života velmi mnoho. Mně jako ženě se od ní dostalo daru umět se vcítit do dětské duše.

Jsou to moje pracovní povinnosti, které mě pravidelně vedou k návštěvě jedné rodiny, jež v České republice získala tzv. doplňkovou ochranu. Tu získávají všichni ti, kteří musí opustit svou vlast, neboť žít v ní je nebezpečné. Rodina, o níž chci psát, nepochází z arabské země, nejsou to muslimové. Vzhledem k tomu, že se na jejím území válčí a v zemi panuje velká bída, někteří lidé odcházejí žít do zahraničí. Evropská unie je v tomto směru velmi nápomocna, platí i o České republice.

Jak už jsem uvedla, část mé práce obnáší i pomoc emigrantům. Naprosto toto respektuji a jsem nápomocná všem těm, kteří pomoc potřebují. Bohužel musím konstatovat, že s tím, s čím se setkávám, nejsem spokojená. Mám na mysli jednu konkrétní rodinu, nechci proto generalizovat, že by takto muselo být u všech rodin, které hledají u nás útočiště.

Úplná rodina se dvěma dětmi, žena je na mateřské dovolené, muž pracuje. To, co u nich doma vidím, se mi velmi nelíbí. Dvě malé děti, jeden teď půjde do školy, druhému budou dva roky. Oba hoši dostávají najíst, nelze pochybovat o tom , že by trpěly hlady. O čem lze bezesporu pochybovat, je přístup jejich matky k nim. Mateřskou dovolenou zřejmě pojala jako čas, kdy nemusí pracovat. Vše se to podepisuje na obou chlapcích. Ten starší je nesmírně inteligentní, chápavý, ale má velký problém s řečí. Ve své mateřštině je na tom s výslovností dokonce hůře než v češtině. Důvod je jasný. Matka se mu nevěnuje, tráví čas na mobilu. Starší hoch je pokaždé šťastný, když přijdu, protože ví, že tu je někdo, kdo si s ním bude povídat, kdo si s ním bude hrát. Až mě to kolikrát dohání k slzám, když vidím dětský vděk, šťastně rozzářené dětské oči. Je mi líto, když slyším, jak šišlá. Matka s ním měla chodit na logopedii, ale nikam nechodí. Zapomíná na to. To aby se učitelky na ZŠ doslova zbláznily, mají-li napravovat to, co rodiče pokazili, nebo co zanedbali. Mladší hoch ve věku téměř dvou let nehovoří. Dokáže se jen vztekat a kopat kolem sebe. Postrádá základní návyky, na nočník nechodí, protože jej to matka neučí. I jemu něco chybí. A není toho málo.

Domov chlapců je jedna velká špína. Neumyté nádobí, zaneřáděná koupelna a WC, špinavé prádlo po zemi a všude, kam se člověk podívá. Studená plotna. Jaký obraz dostanou tyto děti do života? Jejich domov postrádá jakýkoli řád, režim. A toto si mají odnést do života? Že jejich domov má být příbytkem bez ladu a skladu, v němž bude velet nepořádek? Velmi smutná perspektiva.

Inteligentní děti. Ale bohužel zanedbané. Zanedbané proto, že na ně zejména jejich matka nemá čas. Přitom nepracuje. Neumím si představit, že by náš domov vypadal takto. Že by to byla jedna velká spoušť, v níž je matce vše úplně jedno, jak se její děti cítí. Vyjít na veřejnost, obléknout se a nalíčit se, to ano. To matka obou chlapců zvládá a jeví se to být její prioritou. Ale dohlédnout na to, aby děti uměly mluvit, aby žily v čistém prostředí, to už ne.

O nás Češích se někdy říká, že jsme nepořádní. S tímto názorem nelze souhlasit. Stačí vidět, jak žijí jiné národnosti. Že do jejich nepořádnosti máme mnohdy hodně daleko. Jak jsou na tom současné české matky s péčí o dítě, nemohu tolik říci. Určitě se mi nimi najdou ty, které svým dětem do života nedají vůbec nic. Jenže některá etnika jsou na tom podstatně hůř, viz můj příkad...