Za tuto vládu se stydím. I za prezidenta

Vzhledem k tomu, že pamatuji již opravdu dost, mohu se objektivně vyjádřit k tomu, jak vypadá současná situace v naší zemi. Za nynější vládu se stydím, a to velmi. Totéž platí i o dnešní hlavě státu.

Motto "Řvoucí lev a sápající medvěd je svévolný vladař nad nuzným lidem. Vévoda bez rozumu znamená mnoho útisku." ((Přísloví, 28.15, 28.16)

Vzhledem k tomu, že pamatuji již opravdu dost, mohu se objektivně vyjádřit k tomu, jak vypadá současná situace v naší zemi. Za nynější vládu se stydím. Totéž platí i o dnešní hlavě státu.

Žumpa. A to bezedná. Tam se dle mého soudu ocitla současná politická reprezentace naší země. A s ní kráčí i prezident České republiky - Miloš Zeman. Mám-li se vyjádřit na adresu ing. Miloše Zemana, pak je na místě velké politování nad tím, kam to tento politik dotáhl. Nenapadá mě jiné srovnání než to, jež souvisí s cirkusem. Jako medvěd na řetěze, jenž své veškeré konání redukuje na tom, zda se dokáže postavit. Na své zadní, kam jej jeho krotitelé dovedou. Krotiteli lze označit pány Mynáře a Nejedlého. Skončit jako medvěd v cirkuse není žádným úspěchem v životě, nicméně toto může panu Zemanovi či jeho okolí stačit. V porovnání s velikostí Václava Havla je to, co zde předvádí Hrad, opravdu trapné a nedůstojné. Souhlasím s názory těch senátorů, kteří říkají, že současná hlava státu na výkon své funkce již nestačí. Výroky mluvčího prezidenta Ovčáčka jsou obrazem lidské ubohosti. Hrad nepřipouští jakoukoli kritiku, v tomto směru souzní s diktátorskými režimy.

Zažila jsem 21. srpen 1968. Zažila jsem normalizaci. Odtud pramení můj negativní postoj ke komunistům, které považuji za zhoubu českého národa, za zhoubu demokracie. Proto nikdy nemohu souznít s tím, že se po Sametové revoluci 1989 naše země nevyrovnala se zločineckou komunistickou stranou. Ano, píšu zločineckou, protože se za nehty této strany skrývají justiční vraždy, pronásledování a věznění těch, kteří aktivně vystupovali proti soudruhům a nepřijali ideologii strany, jež si ničím nezadá s fašismem. Vojtěch Filip kritizuje privatizaci let devadesátých, ale jaksi opomíná připomenout, jakým způsobem se komunisté zmocnili soukromých majetků po 25. únoru 1948. Jejich konání nelze označit ničím jiným než krádeží. Ukradli majetky lidí, kteří obětovali své veškeré konání na budování svých firem, stavbu domů. Komunisté dokázali rozkrást vše, co se rozkrást dalo, ale nedokázali se o nabyté majetky postarat. Ty nechali chátrat. Ekonomiku nezvládli též, proto pro ně neexistovalo v listopadu 1989 jiné řešení než jít od válu.

Nikdy bych byla v 90. letech nevěřila tomu, že v čele naší země stane člověk, jenž v předlistopadových letech kolaboroval s komunisty, má nevyřešenou minulost s estébáctvím a v dnešní době využívá EU k dotacím pro firmy, o nichž prohlašuje, že mu nepatří. I když je jejich beneficial owner. Premiér si bere Českou republiku jako své rukojmí, když říká, že nebudeme vracet neoprávněně čerpané dotace EU. Ten, kdo neoprávněně čerpal, je dle auditní zprávy Agrofert, jenž má svého konečného vlastníka. Proto ten by měl vracet a neskrývat se za český stát, za české občany.

To, co se v současnosti v naší zemi děje, je pro mě velkým zklamáním. Budu věřit, že nejsem jediná, komu vadí žumpa současné situace, kam to naše politická reprezentace dovedla. Zda se vůbec u nás něco změní, nebo se bude naše politická kultura neustále propadat, je velkou otázkou. Ale naštěstí se u nás stále najdou lidé, kteří si uvědomují neutěšenou situaci současných vládních představitelů i Hradu a chtějí toto změnit. Víra a naděje zůstávají...