Za tohle bych každému plat nezvyšovala

Nedá mi to, abych nenapsala o tom, jak se na některých školách vyučuje angličtina. A že se vyučuje velmi bídně, odráží stav věci. Že většina našich dětí neumí anglicky

Motto "Moudrému dej a bude ještě moudřejší, pouč spravedlivého a přibude mu znalostí." (Přísloví Šalamounova, První sbírka, Moudrost a hloupost, 9.9)

Angličtina je moje celoživotní láska. Prvním, kdo mě k jejímu studiu motivoval, byla moje učitelka na základní škole. Chodila jsem tenkrát do sedmé třídy a měla jsem možnost učit se jak anglicky, tak německy. Učitelka byla profesionálka a hned v prvních hodinách angličtiny nás seznámila s výslovností,  fonetickými symboly, vysvětlila nám transkripci, poučila nás, jakým způsobem si máme psát slovíčka z jednotlivých lekcí. Byla přísná a zvolila pro nás nelehké učebnice. Byly to tenkrát učebnice angličtiny pro jazykové školy, na základní škole jsme zvládli první tři díly. Na hodinách jsme museli pracovat, počet žáků nebyl vyšší než patnáct. Tím, že nám nic neodpustila, v deváté třídě jsme ovládali jazyk natolik dobře, že další studium na střední škole pro nás neznamenalo nic náročného. Dostali jsme skvělý základ nejen pro studium na SŠ, ale i na celý život. I když jsem si vedla dobře v obou jazycích, angličtině i němčině, na střední škole jsem si zvolila angličtinu. A dále jsem ji studovala na vysoké škole.

Uvedu malý vzorek toho, jak se vyučuje angličtina na některých základních školách. V současnosti učím v kurzu angličtiny pro děti ze ZŠ. Rozumní rodiče, kteří navíc si to mohou dovolit i finančně, zapíší své děti do anglických kurzů, protože vidí, že ve škole se nic nenaučí. Jak vypadá výuka na školách dětí, které učím. Na jedné škole si ředitelka vedla tak špatně, že jí téměř všichni učitelé z druhého stupně dali výpověď. Na výuku angličtiny tedy přijala devatenáctiletého hocha. Tomu vůbec nerozumím. Jak může vyučovat někdo, kdo nemá patřičnou kvalifikaci. Odpovídá tomu i výuka tohoto neprofesionálního pedagoga. Na hodinách učitel pouští žákům filmy nebo si v sedmé třídě malují obrázky a pojmenovávají je anglicky. V sedmé třídě se musí učit úplně jinak, nejedná se o školku. Jiná učitelka z jiné školy učí tak, že hraje s dětmi Člověče, nezlob se a podobné hry a žije v naději, že toto je správná cesta, jak naučit děti anglicky. A ani nehovořím o tom, jak učitelé, kteří angličtinu nevystudovali, doslova przní výslovnost svých žáků. Myslím si, že žádný z nich vůbec nezná fonetické symboly, proto žáky učí nesprávně vyslovovat.  Ze strany vedení škol rovněž dochází k podceňování výuky cizích jazyků, na mnohých školách učitelé vyučují ve třídách, v nichž je počet žáků vyšší než dvacet. V takovém případě již nejde o výuku, ale o davovou přednášku. Mám-li to shrnout, katastrofa. Ještě dlužno dodat, že ředitelům škol velmi často stačí, když mají učitele, který je ochoten daný předmět vyučovat. Kdo učí, jak učí, už nikoho nezajímá. A pokud jde o ČŠI, ta se zajímá jen o papíry, ale kvalitu vyučovacího procesu nikdo neřeší.

Lektoři cizích jazyků mohou tak stále těžit z nízké úrovně výuky cizích jazyků na školách. Cizojazyčný lektor se nemusí obávat, že by zůstal bez práce. Nabídky jsou velmi pestré, pohybují se od výuky jazyků v českých i zahraničních firmách, jsou to i nejrůznější veřejnostní kurzy, kam patří i výuka jazyků pro žáky základních škol. Lektoři opravují nepravosti a neznalosti žáků, za což jsou zodpovědní učitelé škol. Rodiče si musí zaplatit za něco, co se děti měly naučit ve škole. 

České školství opravdu potřebuje udělat pořádnou čistku v řadách učitelů. V rezortu panuje umělá zaměstnanost, učí zde učitelé, kteří nejsou kompetentní a kolikrát ani nerozumí tomu, co učí. Mám na mysli angličtinu. Mnozí z nich v hodinách používají jen pracovní sešity, které ale mají sloužit jen pro domácí přípravu. V hodinách se má hlavně komunikovat, využívat moderní techniku a motivovat žáky pro jazyk, což se ve většině případů neděje. Věřím, že to může být těžké, máte-li třídu o vysokém počtu žáků. A když k tomu přidáte žáky, kteří diskriminují nadané, je to jen další ukázka toho, kam to naše školství po Listopadu 89 dotáhlo.

Základní a střední školství v naší zemi vypadá jako Augiášův chlév. A nevím, zda se vůbec někdo najde, aby si vzal na starost jeho vyčištění. Zatím to tak nevypadá, neb nikdo hnůj neodklízí, naopak jej přibývá více a více...