Za některé ženy se opravdu stydím

Motto "Žena statečná je korunou svého manžela, kdežto ostudná mu je jako kostižer v kostech." (Přísloví Šalomounova, Druhá sbírka, 12.4)

Být ženou je velmi krásné, myslím si, že totéž platí i pro muže. I pro ně musí být krásné být mužem. Žena by měla být ztělesněním něhy a citlivé vnímavosti. Muže by měla od přírody charakterizovat ochranitelská náruč.

Ohlédnu-li se kolem sebe a vidím-li některé ženy, pak se musím z hloubi své duše za některé velmi stydět. Že některé osoby, které mají ve svém rodném listě napsáno pohlaví ženské, dělají svému pohlaví ostudu. Tím, že nedbají o svůj zevnějšek, o své vystupování, o způsob, jakým se vyjadřují.

I když je moje maminka jen vyučená, nikdy jsem z jejích úst neslyšela zhrubělé výrazy. Můj tatínek by nikdy za svou ženu nepojal takovou, která mluví sprostým jazykem. Snad nic víc se mi neprotiví, než když slyším někoho, kdo mluví vulgárně. O to víc je tristnější, když se takto vyjadřuje žena.

Nemůžeme říci, že za vlády soudruhů se lidé vyjadřovali lépe. To vůbec ne. Jako VŠ studentka jsem musela odpracovat svou letní aktivitu na poště, kde jsem byla doslova konsternována tím, jakým jazykem tam hovořily tamní zaměstnankyně. Tolik vulgarit jsem do té doby neslyšela. Jazyk jejich mužských kolegů se rovnal jazyku gentlemanů. Tímto příkladem chci zdůraznit, že zhrubělost nepřinesla nová doba po listopadu 1989. Vulgarita některých žen tu byla už předtím.

I v dnešní době dokáží velmi zhruběle hovořit ženy všech věkových kategorií. Důchodkyně nevyjímaje. Velmi často se pozastavuji nad tím, proč někteří muži dopustí, aby žili se ženou, která v podstatě žádnou ženou není. Její naturel odporuje všemu, co činí ženu krásnou. Souhlasím s emancipací, ale copak má emancipace spočívat v tom, že si žena osvojí zhrubělý jazyk a nastolí mužům diktát? Takový postoj k emancipaci považuji za velmi stupidní.

Někteří muži se nedokázali s emancipací žen vyrovnat a ve vztahu se ženou se chovají jako zbabělci, jako slaboši. Nechají si diktovat. Ale žádný kvalitní vztah, ať jde o jakýkoli, nemůže být žádným diktátem. Ženy, které jsou hloupé na život, ženy, které postrádají zdravé sebevědomí, se snaží ovládat své muže. A používají k tomu všechny možné prostředky. Vydírání, hysterické výstupy, vyhrožování, že se s nimi jejich "drahá" polovička rozvede. Někdy příslušnice tzv. něžného pohlaví se netají tím, že by nejraději svého partnera či muže něčím praštily. I to se stává.

Můj tatínek mě vždy učil, že chce-li mě někdo opustit, nemám mu v tom bránit. Vyhrožuje-li hysterická žena svému muži, že se s ním rozvede, měl by on toto umět přijmout. Měl by umět přijmout rozchod, nač žít ve vztahu, jenž žádným vztahem není, protože jde jen o manipulaci ze strany ženy, jež je plná zášti a závisti?

Jaké dětství může dát svým dětem žena, která se neumí vyjádřit jinak než vulgárně, žena, která se rozhodla ovládat svého muže a nedávat mu jakoukoli svobodu rozhodování? Jestliže se vyskytují problémy s dětmi, je nutno vzít v potaz, že je tomu v rodinách, kde něco nefunguje. Vulgární, hysterická matka není zárukou ničeho dobrého. Není dobrou matkou, není dobrou ženou.

Proč najdeme v mužské populaci takové, kteří se nedokáží vymanit ze sprostých otěží své ženy? Za tím je hlavně jejich nedostatečná důvěra v sebe sama, takovým se dá jen velmi těžko pomoci. Každý z nás by měl mít na paměti, že je svobodný člověk, že žije ve svobodné zemi, proto by si měl toto uvědomovat i ve svém soukromém životě. Kvalitní vztah je založen na svobodě, což neznamená, že si budu dělat, co chci, ale musím mít v sobě dostatek vnitřní sebekázně, abych dokázal zvládat své emoce. Kdo se neumí ovládat, zůstává na úrovni primitivní, vzdělání ani věk nejsou rozhodující.

Emancipace dala ženám stejná práva, která mají muži. Ale nikterak emancipace ženy neopravňuje k tomu, aby se chovaly nedůstojně, aby na muže hleděly s despektem, aby se jejich výrazové prostředky rovnaly bezedné žumpě. Takové ženy nejsou žádnými ženami, za takové je mi z hloubi své duše opravdu stydno...