Vztahová energie dnešních dnů

Jaké jsou nejčastější vztahové problémy dnešní doby. Proč muži nedokáží odolat mladým ženám, co znamená boj o dominanci

Motto "Ať je vám vzdálena všechna tvrdost, zloba, hněv, křik, utrhání a s tím i každá špatnost, buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám." (Efezským, 4.31, 4.32)

Jako by se v dnešní době roztrhl pytel s rozchody. Lidé žijí rychle, rychle mění partnery a to se musí zákonitě odrážet na jejich pocitu spokojenosti. Rozchody a nová setkání k našemu životu patří, ale dnes je jich přespříliš. Řekla bych, že když vstupujeme do světa nové lásky, má vše tvar Měsíce v úplňku. A ten začne pozvolna ubývat. S každým rozchodem jakoby odešla část našeho já a my můžeme ztratit víru v sebe sama, můžeme ztrácet víru, že bychom mohli ještě někoho jiného potkat.

Přemýšlím-li o mužích, řekla bych, že často bývají velmi málo obezřetní, lehko proto spadnou do tenat žen lovkyň, ženám mnohem mladším. Jsou schopni opustit svou rodinu za cenu toho, že podlehli iluzi, že teď opravdu našli tu pravou, po níž vždy toužili. Zprvu zažívají pocit, že s mladou partnerkou se navracejí do mládí, což je jen sebeklam. Konce některých mužů, kteří jsou oproti ženám přímočaří, bývají  často velmi kruté.

Přibývá žen, které postrádají něhu, vlídnost, klid, jejich chování vychází z chladné kalkulace a ony se dokáží dokonale přetvařovat. Přetvařovat do doby, kdy svého partnera přimějí, aby opustil svou rodinu, a pak mu dají co proto. Chovají se ještě hůř než první manželka, že si pak muž zpětně uvědomuje svůj osudový omyl. Není nic neobvyklého, že nová partnerka není s to přijmout fakt, že rozvedla muže, který má děti. Ona je přijmout nechce, je natolik sobecká, že si ve svém egoismu nechce připustit, že děti k jejímu muži patří. Že je nelze odložit jako nepotřebnou veteš. A to bývá třecí plocha ve vztahu a velmi často se stává, že se partneři rozejdou. Žena odchází za lepším ritem. Do míst, kde se zlato rýžuje podstatně lehčeji.

Někteří muži v okouzlení mnohem mladší partnerkou nepočítají s tím, že existuje generační rozdíl. A ten se projevuje už v samém začátku, ale zamilovaný muž si to neuvědomuje. Dnešní mladá žena je především závislá na mobilu, sociálních sítích, ráda bezhlavě utrácí a tomu propadá jako peklu. Uniká jí skutečnost, že by se měla zajímat i o jiné aktivity, spojené s partnerstvím. A sem patří hlavně vytvoření domova, kam se muž rád vrací, což je něco, co většina dnešních žen neumí.  Muži nejsou v podstatě příliš nároční, v životě hledají především klid a nekomplikovanost. A nechají-li se nalákat mladší partnerkou, bývá to pro ně jen příjemný doplněk do společnosti. Někdy je ale lepší, když se jejich mladá přítelkyně neúčastní konverzace, protože její rozhled je značně limitovaný. Krom společnosti je mladší partnerka, dá se říci, k neužitku. Příkladem může být její mateřství, v němž velmi často jako matka selhává. Přibývá tak neurotických dětí, které bez mateřské lásky strádají, špatně prospívají.

Muži se dají zranit snadněji, snad to plyne z jejich nekomplikované povahy, jednoduššího pohledu na svět. Dokáží si dát v hospodě pár facek, poperou se a tím to končí. Ženy jsou mnohem vynalézavější, také zákeřnější a dokáží zranit tak, jak muž neumí. A muž pak skučí, bolí jej modřiny, jež mu žena svými intrikami zasadí. A modřiny a šrámy na duši bolí mnohem déle a také se mnohem déle hojí, než když si muži jednu vrací. Mohou si jich vrazit i víc, ale na ránu od ženy to jen tak nemá. Žena, která chce mít prim, chce ulovit muže, je schopna udělat ledacos. A to její ledacos velmi raní.

Dalším problémem dnešní doby je boj o dominanci. Některé ženy jsou velmi samostatné, dokáží se uživit a kolikrát myslí jako muž. Chtějí mít rovnoprávný vztah, ale ten je možný jen za cenu oboustranného pochopení. A krom dominance tu může být velký vliv rodiny, z níž pocházíme. Ženy by měly mít vyřešený svůj vztah s otcem, stejně tak muži by měli mít hezký vztah ke své matce. Jestliže se žena setkala ve své výchově s autoritativním a dominantním otcem, bude si těžko hledat cestu k mužům, protože ve skrytu duše odmítá mužskou autoritu. Totéž platí o muži. Jestliže je jeho matka dominantní a nesnese jakéhokoli odporu, muž se bude ve svém životě těžko vyrovnávat s dominantní ženou.  A takoví dva partneři se nikdy nedomluví, protože v dětství prošli obdobným vzorcem chování, oba nejsou schopni přijmout autoritu partnera. Není od věci, když si prohlédneme, jak to funguje v rodině našeho partnera či partnerky. Kdo tam vládne, jak spolu rodina vychází, protože to můžeme očekávat od svého protějšku. Ne nadarmo se říká, že "Jablko nepadá daleko od stromu."

Člověk by měl znát především sebe, měl by se umět v sobě orientovat a vědět, co od života chce. Co očekává od partnera či partnerky. Někdo neustále opakuje svou chybu a bude ji opakovat stále, dokud neprozře. Jako v americkém filmu "Na Hromnice o den více", v němž hlavní protagonista neustále procitá do stejně se opakující reality, aby mu nakonec došlo, v čem chybuje. 

My nehrajeme v žádné komedii, naším filmem je náš život, jenž před nás klade obtíže, je jen na nás, jak se s nimi dokážeme vyrovnat. Člověk, jenž neumí být sám, opakovaně chybuje. Za cenu toho, aby se nemusel probouzet osamělý, raději tahá ze stejného pytle jednoho zajíce za druhým a nikdy nepochopí, proč ten ušák stále utíká...