A co na to Ezop, La Fontaine a Krylov? Tatínek se narodil v roce 1932 – vyučil se zhruba v roce 1950 radiomechanikem (proč ne) a TV opravářem (v roce 1950) u soukromníka (v roce 1950) a šel na vojnu k PTP – maminka vyřizovala veškeré zakázky (soukromník v 50. letech) – chodil v tesilkách se zadními kapsami nacpanými penězi a žvýkačkami (zřejmě melouchář) a dokázal zajistit každoročně Jugoslávii (spolupracovník StB) – a ještě nesouznil s komunisty (proto mohl každý rok do Jugoslávie ) – a díky tomu všemu jsem vyrostla v charismatickou milou osobnost ...

jezismarja, to fakt nekdo nevi, ze mezi dcerami je velke procento tatinkovych holcicek. Pro ne to byl, je a bude ten tatka, tatulda a tak, proste jedinej chlap, na kterho by se mohly v zivote spolehnout.

To je proste genetika, nema cenu se tomu posmivat.

Citace: V naší rodině jsme vždy měli telefon - no, telefon nedostal jen tak někdo. My jsme ho třeba dostali v roce 1991, už po revoluci. A zažádáno jsme měli od roku 1975. Přípojka stála myslím 5000.--.

Citace: Od toho roku jsme jezdili k moři každoročně. Pokud jste jezdili do Jugoslávie, každoročně mohl jezdit jen ten, kdo spolupracoval. Ale to vám tatínek nejspíš neřekl. Možná tak na Rujánu nebo do Bulharska nebo Rumunska nebyl potřeba devizový příslib.

Citace: Domů toho nanosil hodně. Nejen peníze, ale i naturálie v podobě žvýkaček a jiných věcí ze Západu. Ptala jste se, odkud to měl? Bony, Tuzex? S bony se šmelilo...ale to jistě víte.

Btw. jestli mi paměť slouží, tak v jednom z předchozích blogů byl tatínek popsán jako člověk s despotickou povahou. A najednou je anděl.

Tatínek nesouznil s komunisty, byl pétépák a proto jsme každý rok jezdili k moři. Ufff.

Dobrá pohádka na dobrou noc, ale to může zkoušet na někoho kdo v té době nežil.

A ještě ke všemu do Jugošky.☺

Mám otázku. Je něco, co autorce, alespoň trošku, závidíte?

Oproti mě má třeba možnost jezdit po světě. Mě by se líbila dovolená na Madagaskaru, ale představa, že bych tam letěla sama a trávila čas sama, mě spíš děsí. Takže bych neměnila, dovolená s rodinou v třeba u Rozkoše je mi milejší.

Tady není co závidět.

Nějak si nedovedu představit ten tatínkův "neúchvatný" boj proti komunistům...

Tady s tebou, Pavlíku, souhlasím.

Vzpomínka na mého tatínka. Díky jeho mimořádnosti jsme materiálně nestrádali, ale nepamatuji se, že by nám někdo záviděl. Je možné, že nějací takoví byli, ale nikdy jsme se s ničím takovým nesetkali.

A jestli takoví byli, rodiče vás na ně neupozorňovali

Rád čtu životní příběhy tzv. obyčejných lidí, vyprávěné jimi samými nebo někým z jejich okolí. Obvykle mě to obohatí o nějaký názor nebo pohled, nad kterým se mohu zamyslet a něco si z něj vyvodit i pro sebe...

Přiznám se, že zde jsem měl potíže ten nepoučný a prázdný text (chlubení (?) a mnohokrát opakované téma závist, závidění) dočíst do konce.

Televize byly velmi dlouho jedinou, a to velmi velkou, drogou většiny zde internovaného obyvatelstva, prahnoucího po jakékoliv možné zábavě, a to si na TV velmi rychle vytvořilo závislost. Jenže elektronky v TV a později i tranzistory byly natolik poruchové a nedostatkové, že každý TV opravář byl obecní pámbu, pracháč, ne-li dokonce sexuální predátor, řadící se k místním řezníkům, zelinářům a automechanikům. Lidé si je chtě-nechtě museli hýčkat, jinak měli večer černou obrazovku, stop v manželském loži a zaseto na nekončící partnerské hádky. Není divu, že za opětovné rozsvícení toho namodralého až šedobílého světla v té bedýnce umístěné na nejčestnějším místě večerního tlupovního shromaždiště byli lidé ochotní bez jakýchkoliv námitek obětovat velmi vysoké částky, což se dělo na černém trhu u právě těchto obdivovaných tatínků...A že byli pracovití? Kdo by si nechal ujít příležitost mnohonásobně vyšších výdělků? A jinak, než po skončení oficiální pracovní doby to v dílně a na dílenské diagnostice nešlo...To se muselo vydržet 8 hodin stát za pultem, kysele se tvářit, jako když vás chytly všechny zuby a odrážet všechny ty "no name" dotěry odpověďmi typu "Nevím.", "Nemáme.", "Zeptejte se příští týden.", “To už letos nepřijde." "To teď nemá ani centrální sklad.", načež až všechny ty nebezpečně zvědavé oči odešly, vytáhly se všechny ty dosud zapírané a neexistující součástky ze šuplíků a za dlouho svítícími okny místní Kovoslužby se pracovití tatínci konečně mohli začít věnovat stejným, ale nyní mnohem lépe honorovaným činnostem, připomínajícím zlatou horečku na Bonanza river...Pracovitý tatínek. Pozdě z práce. Hmm, v podstatě ano.

Teď to všechno dává smysl

Všechno ne. Viz. nějaká podmínka vystudování VŠ.

Váš otec neměl rád komunisty, ale k ústavně nepovinným volbám chodil stejně jako vy a 99 % lidí. A také si neuvědomil, že VŠ automaticky z člověka nedělá nějaké dokonalé stvoření. Pokud by vás obor na VŠ nebavil, nebo byste na maturitu, či VŠ neměla schopnosti, tak jste automaticky pro něj nějaký horší člověk?? Neměl vám do toho kecat, co budete studovat, nebo na jakou školu máte jít. To jste mu tehdy měla vmést do úst. Pokud by to nepochopil, tak by to odporovalo svobodné demokracii, kterou tak moc miloval.