Vynálezy, které zevšedněly

Už bereme jako samozřejmost, že pereme v automatické pračce, myjeme nádobí v myčce, kojenci a batolata nosí jednorázové plenky

Motto "Jaký užitek má člověk ze všeho svého pachtění, z toho, jak se pod sluncem pachtí?" (Kazatel 1 - 2, Věčný koloběh, 1)

Včera jsem opět měla velmi hezkou hodinu se svými seniory. Tématem hodiny byly vynálezy. A tak se vzpomínalo a hodně se smálo. Tak třeba jsme se navrátili do dob, jak se pralo za časů našich babiček a maminek. Žádné automatické pračky, mnohdy jste ani žádnou pračku v domácnosti nenašli, ale pralo se v prádelně. A tam jste museli roztopit kotel s vodou. A když se voda v kotli ohřála, mohli jste začít prát. V ruce za pomocí valchy. Máchalo se v dřevěných neckách a ždímalo se v ruce. Praní zabralo celé dopoledne, žena nevařila, rodina se musela spokojit jen s polévkou. Ale to prádlo. Bylo podstatně zachovalejší v porovnání s dnešním. Vždyť bylo ušito z kvalitnějších materiálů, které něco vydržely.

Vzpomínali jsme na žehličky. Žádné elektrické, ale těžké, železné žehličky, které se nahřívaly na kamnech. Do některých se dávaly žhavé uhlíky, a nechtěly-li se uhlíky rozžhavit, museli jste jít ven a žehličkou komíhat. Jako když se kamna prohrabávají karabáčem, když nechtějí hořet, na železné žehličky jste karabáč neměli, museli jste s nimi prudce mávat, až přišly uhlíky k rozumu a rozpálily se. Jinak byste museli chodit v nevyžehleném.

A co takové lednice. Úplně ty nejstarší mohly jen fungovat, když v nich byl pořádný kus ledu. Zimy byly proto pro výkon ledničky nejlepší, s oteplováním to už býval problém, v létě led samozřejmě rychle roztál. Ale stačilo mít v domě pořádnou spíž a sklep a ty si dokázaly poradit s potravinami. Ledničky nebyly k dostání, sama si vzpomínám, že když si rodiče kupovali svou první, musela se na ně vystát velká fronta. A mého tatínka jedna paní předběhla. A to neměla, protože můj tatínek jí dal co proto. Dodnes mám v paměti jeho slova o tom, že jej paní urazila. A já si tenkrát ve své dětské hlavičce neuměla vyložit správný význam slova urazit. Jak jej mohla urazit, když byl tatínek stále celý?

Jednorázové plenky. Dnešní maminky si bez nich neumí svůj život představit. Jenže dříve žádné takové nebyly, planeta se nezamořovala nebezpečným odpadem, děti se přebalovaly jen do bavlněných, které se vyvařovaly v hrncích na plotně. Plenky zářily čistotou a děti se brzy naučily na nočník. Protože mít mokré nebylo ani za mák pohodlné, pro maminky byla velká motivace naučit svá mrňata na nočník hodně rychle. Odpadlo praní plenek a zbyl tak čas na procházky nebo hraní. Dnešní děti nosí plenky, i když už jsou jim dva nebo tři roky, a nic je nenutí, aby se papírového nebezpečí zbavily. Věřili byste, že se první papírové pleny začaly vyrábět už v roce 1950?

A kdyby někdo hádal, že se myčky začaly vyrábět někdy v padesátých letech, pěkně by se mýlil. První myčky se objevily v USA už v roce 1886, to už je pěkných řádků let. A některé ženy si bez nich neumí svůj život představit, některé se stále spokojí se svýma rukama a myjí nádobí pod tekoucí vodou. A pokud možno žádná chemie.

Z hodiny jsme odcházeli usměvaví s nádechem nostalgie, ale úsměv převládal. Vždyť ještě teď se usmívám, když se mi před očima objeví všechny vynálezy, které jsme vzpomínali a které v našich životech zevšedněly. Byly vynalezeny, aby usnadnily práci a ušetřily čas. Jak to, že jich máme tolik kolem sebe a přitom máme času stále méně?