Vykořeněné lokality

Ještě jednou bych se chtěla vrátit (žádné Ještě jednou se vrátíme, jak o tom básnil Antonín Sova) ke svému prázdninovému zážitku z Chebu. Město ve mně nevzbudilo příjemné pocity.

Motto "Dobře si všímej, jak vypadá tvůj brav, starej se pečlivě o svá stáda, vždyť žádná klenotnice není věčně plná, ani královská čelenka nepřetrvá všechna pokolení." (Přísloví Šalamounova, Třetí sbírka, pořízená muži Chizkijášovými, 27.23, 27.24)

Ještě jednou bych se chtěla vrátit ((žádné "Ještě jednou se vrátíme", jak o tom básní Antonin Sova) ke svému prázdninovému zážitku z Chebu. Město ve mně nevzbudilo příjemné pocity.

Při procházení Chebem se mi především velmi nelíbily místní štětky, na které není těžké natrefit. Pak se tu před hlavním nádražím objevují mladí muži, kterým není zatěžko žebrat. Chtějí české koruny nebo eura. Jeden takový k nám přišel a snažil se z nás něco vylákat. Ale na mě si žádný žebrák nepřijde. Žebrání považuji za emocionální vydírání, zvlášť když žebrají mladí lidé. Mohou přece pracovat, obzvlášť v dnešní době, kdy je tolik pracovních příležitostí.

Sudety. Vykořeněná místa v naší zemi. Kdysi tu po staletí vedle sebe žili Češi i Němci a nikterak na sebe nenaráželi, vše plynulo v jakési přirozenosti. První pořádný úder tomuto vztahu zasadil Hitler, jenž dal tomuto soužití odlišný rozměr. Do života lidí vstoupil nacionalismus a rasová nesnášenlivost. Konec druhé světové války byl jen pokračováním. Násilný odsun Němců. Do vybydleného pohraničí se stěhovala spíše chátra, lidé, kteří přišli, aby tu rabovali, aby snadno získali dostupné bydlení. Bez jakéhokoli vlastního přičinění. Ničeho víc. Proto si ničeho nevážili. Komunisté pak pokračovali v naprosté devastaci krajiny výstavbou elektráren, těžebním průmyslem. K tomu můžeme přičíst i fakt, že soudruzi nikterak nepečovali o nemovitosti, které byly postavené Němci. Do nich se nastěhovali lidé, kterým rovněž nešlo o údržbu, jen o snadno nabyté bydlení. Nově příchozí lidé se nestarali o památky, tak jako tomu bylo v jiných lokalitách země. Vše tu nesmírně chátralo. Další zásah, jenž mají na svědomí komunisté, bylo bourání některých činžovních domů, místo nich nechali postavit králíkárny s absencí jakékoli architektonické krásy.

Bývalé Sudety se staly místem chátrajících památek, vybydlených domů, zničených hřbitovů, v nichž odpočívali Němci. Vesnice, které navždy zmizely z našich map.Píše se rok 2018 a při návštěvě bývalých Sudet jeden pociťuje vykořeněnost. Byla přerušena kontinuita, chybí tu tradice, jež se tu dříve pěstovaly. Stále se sem stahuje chátra, jež se stala novodobým výhodným artiklem pro obchodníky s nemovitostmi. Bývalé Sudety se v mnohém staly lokalitou, v níž žijí lidé, kteří jsou v novodobém slovníku označováni za sociálně vyloučené. Velmi eufemistický výraz pro ty, kteří nechtějí pracovat, raději budou registrováni na úřadech práce, jen aby ze státu mohli něco vytřískat za svou lenost a práce štítící se ruce. Bývalé Sudety jsou stále rájem všemožných štětek, drogových dealerů, lidí bez domova, dlouhodobě registrovaných lidí na úřadě práce.

Pociťuji velkou skepsi nad tím, co se s bývalými Sudety stalo. Vykořeněnost vytvořila hluboký kráter, v němž se jen horko těžko bude navazovat na něco, co tu po stovky let fungovalo. Na soužití Čechů s Němci...