Výhra

Kdo si nepřál vyhrát. Třeba vyhrát ve sportce. Jenže vše se může zamotat, když je ve hře. Když je ve hře milenka.

Motto "Naklonila si ho mnohým přemlouváním, svými úlisnými rty ho svedla." (Přísloví Šalamounova, První sbírka, Ještě o cizí ženě, 7.21)

Můj tatínek vždycky říkával, že nejjistější jsou peníze, které si člověk vydělá vlastníma rukama. Nespoléhat se na nikoho jiného, ale na sebe. A že se dá i vyhrát? Ono se sice povídá, že když se štěstí unaví, sedne si i na vola. Jenže kolikrát se štěstí unaví? Toť otázka. Volů by bylo přehršel, ale štěstí ve hře jen tak někoho nepotká.

V našem městě bydleli jacísi Modřanských. Manželé, o nichž šla pověst, že jsou to sestřenice s bratrancem. A ti by se neměli brát, protože by mohli mít nějak poškozené děti. Nevím, co je na drbu o jejich manželství pravda, ale jejich tři synové byli tak trochu mimo. Jakoby z jiného světa. Že by to mohlo být genem? Rodina bydlela v šífáckém baráku, kde bydlely rodiny, které se od ostatních lišily. Muži jezdili na Západ, pracovali na šífu a vozili domů věci, o kterých jsme si mohli nechat zdát. A  šífák byl i Modřanský. Zjevem vás nikterak neupoutal, jeho manželka spíš. Byla tmavooká, s černými vlasy a výraznou rtěnkou.

Nikdo by do Modřanského neřekl, že bude nevěrný. Dělal to velmi šikovně, aby se to jeho žena nedozvěděla. Nevěra se tenkrát moc nenosila, rodiny žily pospolitě, matky bývaly s dětmi dlouho doma, povinností manžela bylo uživit rodinu. O to se Modřanský snažil, ale přesto měl zaječí úmysly. Velmi se mu líbila sestřička z ušního. Rozvedená blondýnka s modrýma očima. Štíhlá, krásné nohy a do toho pohodová povaha. Komu by se nelíbila. Vždyť i samotný primář v tom byl až po uši. Bohunka se mu zamlouvala, že by byl snad ochotný opustit kvůli ní svou rodinu. Každopádně ji urval Modřanský.

Bohunce se díky Modřanskému začalo dařit o trochu lépe. Pocítila to i její malá dcerka Magda. Najednou tu byly žvýkačky s kačerem Donaldem, džíny, které jí spolužačky záviděly, pralo se v prášku ze Západu. Jak to Modřanský dělal, aby se jeho choť nic nedozvěděla, nikdo neví. Třeba to věděla a nesla manželovu nevěru statečně. Ale všeho do času.

Modřanský byl tak trochu gambler. Pořád sázel sportku, dával stále stejná čísla a věřil, že jednou vyhraje. A až vyhraje první cenu, od ženy odejde. Sázel každý týden. Byla sobota večer a on se zastavil za Bohunkou. Doma řekl, že jde na pivo, ale jeho cesta vedla k jeho milé. Nezůstal tam až do rána, domů se vrátil až po půlnoci. A jak se ve spěchu oblékal, vypadl mu u Bohunky sázkový tiket. Ve spěchu si toho vůbec nevšiml.

Neděle večer. Modřanský sleduje, jak dopadne sportka tento týden. Zda už konečně vyhraje. V prvním tahu nic nechytil, ale v druhém tahu padají čísla, která po léta dával. Zírá jako ve vytržení. Vyhrál první. Radostí popadne svou ženu a políbí ji. Celá rodina jásá, jen ještě najít tiket. Kam jen jsem ho mohl dát? Modřanský hledá a hledá, pomáhají mu všichni, ale žádný tiket se jim nedaří najít.

Modřanský žádný tiket nenašel. Ani nemohl. Měla jej Bohunka. Ta se také každou neděli dívala na slosování sportky, aby zjistila, že tiket jejího milence vyhrál první cenu. Jásala s malou Magdou a vůbec jí nevadilo, že tiket nepatřil jí. Modřanskému došlo, že musel tiket nechat u své milé. Jenže ta se obrátila jako mávnutím proutku. Tiket byl zkrátka její, a tak jí nečekaně spadlo do klína hodně peněz. A Modřanský ostrouhal mrkev. Sice se mu podařilo, že jeho čísla konečně vyhrála, ale Bohunka byla ještě větší číslo, a tak se se zlou potázal, když po ní žádal alespoň část výhry.

Ono se řekne být nevěrný. Ale co muž kolikrát zakusí, jaké úskoky ženy nastrojí, to by jeden nevěřil...