Vyděrači

Zamyšlení na těmi, kteří nás vydírají emocionálně, žebráci na ulicích, televizní zprávy, je to cílená manipulace?

Motto"Prozíravost zjednává přízeň, kdežto věrolomní vytrvávají na své cestě." (Přísloví Šalamounova, Druhá sbírka)

Žebrák na ulici. Míjím ho téměř denně, může být v mém věku. On na rozdíl ode mě sedí na zemi, tělo zvláštně pokroucené, na nikoho se nedívá, ruce má natažené a dlaněmi vás vyzývá, abyste mu něco dali. Velké dlaně s dlouhými prsty. Dlaně jako talíře. Zvláštní. Někdo používá svých rukou k práci, k pohlazení, tento muž si je zvolil k žebrání. A k tomu sedí na zemi, nohy ukryté, že můžete nabýt dojmu, že snad ani nemá dolní končetiny. Dnes jsem ho viděla kráčet. Žádný fyzický handicap s nohama nemá, šel ulicí, košili rozepnutou a vystavoval na odiv své zhublé tělo, žebra by se dala spočítat. Necítím jakoukoli lítost s těmito lidmi, protože jejich žebrání vnímám jako formu emocionálního vydírání. Jakoby tito lidé chtěli vyvolat ve svém okolí pocit, že je vinno za to, že jsou na tom, jak na tom jsou. Někdy žebráci používají dětí, aby zesílili účinek svého vydírání. Dle mého soudu si žebráci či bezdomovci zvolili tento způsob života a dokáží jej žít a přitom budit dojem, že svět kolem nich se na jejich vyloučenosti podílí. Třeba mohu platit za bezcitnou, ale nedávám těmto lidem žádné peníze, protože bych je podporovala v jejich životním stylu, s nímž nesouhlasím. Jejich životy jsou nedůstojné a jakousi zvláštní formou pohrdání či odmítání zvyklostí.

Televize a sdělovací prostředky. Záběry hladovějících, nemocných dětí. Nebo zpráva o utopeném chlapci. I to beru jako formu emocionálního vydírání, jako formu manipulace. Pokud jde o děti, člověk pociťuje smutek, že musí žít v tom, v čem žijí, že tragicky zemřou. Všichni rodiče dětí vědí, že mít dítě je především velká zodpovědnost, abychom je vychovali, abychom je dokázali chránit, abychom je dokázali uživit. Běženci ze Sýrie, v níž se válčí, stojí před rozhodnutím, zda setrvat v zemi a riskovat svůj život, nebo se s dětmi vydat na cestu po moři ve člunu, který není bezpečný. Ať se rozhodnou tak, či onak, vždy je to velké nebezpečí, vždy může někdo zemřít, protože se rozhodují mezi dvěma negativními volbami. Je to bezvýchodná situace a nikdo nemůže vědět, zda přežije. Záběry mrtvých jsou velmi emotivní, ale manipulující. Manipulace vyvolává v člověku pocit viny nebo strachu. Pocit viny. Pocit viny, za níž neneseme žádnou odpovědnost. Víc není co dodat, alespoň z mé strany ne.

Popsala jsem, jak vnímám svět kolem sebe já, nemusím mít pravdu, nejsem názorový egoista, jsou to jen mé subjektivní pocity...